Erasmus // Marcus a Martinus

24.kapitola

S Erikou jsme se rozhodly udělat si dámskou jízdu. Kluky jsme nechaly doma a vyrazily do víru velkoměsta.

Prošly jsme obchody jako je New Yorker, C&A, Reserved, Zara a koupily si pár drobností.

Když jsme vycházely ven z obchodu začaly na nás střílet blesky fotografů.

Od Maca už vím, že si jich třeba nevšímat, neodpovídat a neotáčet se.

Chytla jsem Eriku za ruku a prodrala se davem bláznivých fotografů za roh obchodu. Tam na nás čekalo něco mnohem horšího.

Skupinka holek se proti nám rozeběhla a strhla k zemi. Začala do nás kopat. Do břicha a do obličeje. Nedokázala jsem se bránit. Vše proběhlo tak rychle. Odehnal je od nás jeden pán.

Stěží jsme s Erikou vstaly a vydaly se k autu. Tam jsme si sedly a já se podívala do zrcátka. Z toho všeho se mi chtělo brečet. Pod levým okem se mi zbarvovala modřina, z nosu, z čela a z pusy mi tekla krev. Kapesníkem jsem zkusila krev otřít, ale vůbec to nepomáhalo. Krev se valila ještě víc.

Nastartovala jsem auto a jela směrem do Trofors. Cestou začala Erika plakat. Její nově bílé triko bylo celé od krve a místo jedné modřiny pod okem měla dvě.

Z Marcusova pohledu

"Už tu měly být před hodinou" začal chodit po pokoji Tinus.
"Klid, třeba jsou v koloně" zkoušel jsem si přestat kousat nehty.

Slyšeli jsme odemykání vchodových dveří. Máma vstala a šla se podívat.

"Marcusi, Martinusi, pojďte rychle sem" zakřičela ze zdola mamka.

Rychle jsme oba vstali a letěli do předsíně. Tam jsem zůstal stát přikovanej k zemi.

Zděsil mě Emmy a Eriky obličej. Celý od krve, pod okem modřiny.

*"Kdo vám to udělal?" chytil se nervózně za hlavu Tinus. 

Jakmile Erika viděla Martinuse, utíkala do koupelny. Tinus ji však rychle doběhl a zavřel se s ní v koupelně, aby ji uklidnil a ošetřil.

Já jsem přišel k Emmě. Podíval se jí do očí a pohladil po tváři. Ona sykla bolestí a obrátila pohled jinam. 

*"Kdo vám to udělal?" zeptal jsem se pro tentokrát já. *"Vaše fanynky" odložila naštvaně kabát a šla do naší druhé koupelny, do které jsem jí samozřejmě následoval.

Donesl jsem si lékárničku z kuchyně. Klekl jsem si k ní, abych na ní lépe viděl. Její pohled o mě ani nezavadil. Proto svojí rukou jsem si jí přesměroval, abych mohl lépe ošetřovat. 

Na vatičku jsem nalil dezinfekci a opatrně přiložil na Emminy rány. *"Teď už nejsem tak kouzelná víla co?" trochu se pousmála.

*"Pro mě budeš vždy kouzelná" usmál jsem se nazpátek. 

*"A teď si půjdeš lehnout na chvilku, aby sis odpočla" opatrně jsem ji vzal do náruče a přenesl do mého pokoje. Věnoval jsem ji polibek na její vlásky a odešel do tátovy pracovny, kde už čekal brácha.

Zavřel jsem za sebou dveře a posadil se na sedačku za celým manažerským týmem.

"Jak se jim to stalo?" zeptal se táta. "Já jsem z Emmy pouze vytáhl to, že to byly naše fanynky, nic víc" mykl jsem rameny a podíval se na bráchu. "Co chceš dělat?" zeptal se Martinus a složil si ruce na prsou.

"To ještě nevím, máte nějaký rozumný návrh moji synové?" opřel se o křeslo. "Jediný rozumný návrh je to nechat na pokoji, jestli chceme, aby se toho nechytla média" řekl jsem a Martinus po mě hodil vražedný návrh. "Tati to je ten nejhorší rozumný nápad, samozřejmě chci do toho zaplést i policii" bouchnul do stolu až jsme všichni naskočili. 

"Martinusi, podíval si se někdy kolik máme fanoušků na instagramu? Zřejmě asi ne, jak chceš z těch 2 milionů najít 5 viníků, to je jako kdyby si hledal jehlu v kupce sena" snažil jsem se mu domluvit, ale marně. 

"To je mi jedno, u obchodu tam jistě byly kamery, co to mohly zaznamenat" poznamenal brácha. "U zadního vchodu  nejsou kamery Martinusi" podotkl jeden z manažerů.

"Nebylo by lepší počkat na holky, jak to chtějí řešit?" ozval se tenký hlásek naší sestry Emmy. Všichni jsme se na povel otočili na ní. 

"Ta holka má pravdu kluci" ozval se fotograf. Oba dva jsme nakonec přikývli a počkali až se holky vzbudí.

U večeře bylo hrobové ticho. Bylo jen slyšet zvuk vydávajících příborů. Naší mámu to znatelně štvalo ani se jí nedivím. Mě se to taky nelíbilo. Poté odložila příbor a spojila si ruce. 

*"Holky jak to napadení chcete řešit?" Ta se toho nebála. Emma dojedla poslední kousek masa a podívala se mámě do očí. 

*"S Erikou jsme se dohodly, že to protentokrát necháme být, ale jestli se to bude opakovat, tak to ohlásíme" oznámila nám jako hotovou věc a dál pokračovala v jídle.

Chystal jsem se k spánku a čekal jen na Emmu. Když se dlouho nevracela vydal jsem se za ní. Našel jsem ji stojíc v koupelně a pozoruje se v zrcadle. Vešel jsem do koupelny a stoupl si za ní. 

*"Líbím se ti?" zeptala se a mě tato otázka zaskočila. *"Si ta nejkrásnější dívka, kterou jsem kdy potkal." odpověděl jsem. Emma se usmála a otočila se směrem ke mě. *"Ikdyž mám tyto modřiny?" stále to řešila. *"Miloval bych tě, i kdyby si měla poleptanou kůži od kyseliny" ujistil jsem ji a odvedl si ji k sobě do pokoje. 

V posteli jsem ji objal a zhasl světlo. Já to těm kravkám nedaruju. Co jim moje víla udělala? Maximálně mě tak miluje, to je vše. 

Další kapitolka. Omlouvám se, ale další kapitolu už dneska nestihnu. Bude až zítra. Děkuji za trpělivost , hlasy a krásné komentáře. Nesmírně si jich vážím. Moc děkuju

Vaše Kikule 🍍💕🍌