Erasmus // Marcus a Martinus

10.kapitola

Three, two, one...go!! Jakmile se dělo vystřelilo, tak mi Marcus....

Tak mi Marcus věnoval pusu na tváři. Moje bojácnost z této atrakce mi zničehonic zmizela. Otočila jsem se na Maca, který mě s úsměvem pozoroval. Nabídla jsem mu svoji ruku do které položil svoji dlaň.

Scházeli jsme z atrakce dolů a Marcuse zastavily davy fanynek. Ochotně se s nimi vyfotil a podepsal se.

Potom jsme odešli na místo srazu, kde už měli čekat Erika s Tinusem.

Erika seděla na lavičce a Martinus ji objímal kolem ramen. Uniklo mi něco?

*"Nerušíme vás, vy naše hrdličky?" lišácky se usmál. Oba dva sebou cukli a Tinus sundal ruku z Eričina ramena.
*"Můžu s tebou mluvit brácha, je to hodně důležité"přikázal Mac Tinusovi.

Šli stranou, abychom je neslyšeli. Po chvilce jsme zaslechli, jak na sebe začali zvyšovat hlasy. To už na místo srazu přišli Adam s Danem.

A začali do sebou strkat, až z toho vznikla rvačka. Nevím, co jsem si v hlavě myslela, že když tam do toho vstoupím se to uklidní, ale zvrtlo se proti mě.

Když jsem si stoupla před Tinuse ve snaze Macovi domluvit, tak mi od něho přistála dost silná rána pěstí.

Marcus si zpětně uvědomil, co způsobil a začal se mi omlouvat.

Odstrčila jsem ho od sebe a s Erikou utíkala k autu. Sedla jsem si, co nejdál od něho.

U večeři se mi snad tisíckrát omlouval. Místo té omluvy jsem šla do koupelny se vysprchovat. Stoupla jsem před zrcadlo a pozorovala svoji velkou modřinu kolem levého oka.

"Emmi?" zaťukala na dveře Erika. "Ano?"odpověděla jsem ji.
Vstoupila do koupelny a zavřela za sebou dveře.
"Měla by si Macovi odpustit" začala a já vzápětí pokračovala. "A to jako proč, měl si to rozmyslet dřív než mě praštil" založila si ruce v bok. "Emmo, však ho to mrzí a nechtěl to udělat. Neměla by ses na něj zlobit. Kdyby si viděla, jak ho to mrzí. S nikým nechce komunikovat. Sedí na gauči a zíra do stejného bodu, už hodinu. Mám pocit, že jsem ho zaslechla i vzlykat." složila si ruce na prsou.

"Chci se osprchovat, necháš mě tu samotnou prosím" skápla mi neposedná slza. Erika kývla a odešla.

Ve sprše jsem se rozbrečela naplno. Bylo mi ho tak líto. Musím mu odpustit. Vždyť já ho vlastně miluju. Ale jako kamaráda nebo víc?

Vylezla jsem ze sprchy a osušila se. Vyčistila si zuby a oblékla do pyžama.
Pomalým krokem jsem scházela ze schodů a mířila si to do obývacího pokoje. Mac tam seděl a hlavu měl položenou v dlaních. Přišla jsem k němu a posadila se vedle něho.

Pohladila jsem ho po zádech a čekala co udělá.  Marcus zvedl hlavu a podíval se na mě. Jeho oči byly zarudlé a stále mu tekly slzy. Usmála jsem se na něj, abych ho trochu povzbudila. Úsměv mi oplatil a chytil mě za ruku, kterou mi začal palcem hladit.

*"Promiň, já opravdu nechtěl ti ublížit. Bolí to moc?" podíval se mi Mac do očí. 

*"Já vím a omluva se přijímá. Bolí to jen trochu." usmála jsem se.

Pohladil mě po té modřině a já trochu sykla. Ruku jsem mu odsunula z mé tváři. *"Stejně si to budu celý život vyčítat" 

*"Prosím, už se neomlouvej, jen mi prosím pověz, proč jste se s Tinusem pohádali" přehodila jsem si svoji ruku přes jeho rameno, abych mu dodala trochu odvahy.

*"Dlouhá historie, ale tobě to řeknu" usadil se pohodlněji. *"Je to o mě a o Adamovi" začal.

V hlavě se mi vrátila ta noc, kdy jsem to zaslechla. Tak proto se poprali.

*"Adam se do mě zamiloval, ale já mu lásku neopětoval. Slíbil jsem mu, že to nikomu neřeknu, ale já musel. Chtěl jsem se někomu svěřit a myslel jsem, že brácha je volba číslo jedna. Bohužel,jsem se zmýlil. A lituji toho. Začal se mi posmívat a nadávat. Vůbec jsem ho nepoznával. No a pak vznikla ta rvačka. Začal i urážet Adama. Neboj, už jsem si to s bráchou vyříkal a on se mi omluvil s tím, že ho to zaskočilo a bude mojí ochranou." dopověděl svůj monolog.

*"Já jsem vás slyšela tu noc, takže to vím" určitě jsem ho tímto překvapila, protože po mě hodil ten jeho sladký nechápavý výraz. *"Vzbudila mě ta rána a pak ty hlasy"

*"Emmo, ale nesmíš mu to říct, že to víš" domlouval mi. Objala jsem ho a do ouška mi zašeptala, ať se na mě spolehne. 

V pokoji na mě čekala už Erika. Ležela v posteli a s někým si psala. Odkašlala jsem si. Erika odložila mobil a lišácky se usmála.

"Už jste se tedy usmířili" oznámila mi. "Jak si to poznala?" lehla jsem si do postele.

"Záříš a usmíváš se jako slunce" řekla a zhasla lampičku. 

Máme tu další kapitolu. Taková o ničem, ale doufám, že se bude líbit.

Vaše Kikule 🍍💕