Erasmus // Marcus a Martinus

5.kapitola

Jakmile jsme uslyšely jejich hlas, naše nervozita stoupala výš a výš. Měla jsem knedlík v krku a polykala jako o život. Moje barva se zbarvovala do bleda a každou vteřinou navíc jsem cítila, jak se mi klepou ruce.

*"Tak vás tu vítáme" přivítal nás otec rodiny. Všichni jsme se na ně otočili. Všechny členy rodiny jsem si oskenovala pohledem. Na konci řady stály pro nás dvě známé osoby. Kluci se kouzelně usmívali a rukou si projeli svoje blonďaté vlasy.

*"Jak vidím, tak nás ani nemusím představovat" řekla jejich máma. Musel být na mě opravdu srandovní pohled, jelikož jsem z Maca nestrhla oči a stále se přitrouble usmívala. To samé i Erika u Tinuse. Ale vzpamatovala se dřív a plácnutím do stehna mi naznačila ať obrátím pohled jinam.

*"Nejste vy ti slavní zpěváci, o kterých tady holky stále básní?" zeptal se na nejpitomější otázku Adam. Obě jsme se s Erikou podívaly na Adama a zavraždily ho pohledem. Naše tváře nabíraly barvu červené a měla jsem sto chutí se vrhnout po Adamovi a uškrtit ho. Mac a Tinus se tomu jenom zasmáli a přisedli si vedle nás. *"Mohu podávat jídlo?" vyrušil nás z trapného ticha Paul.

Mac přikývl a už jsem měla na talíři nějaké jídlo, které se pro mě jevilo jako neznámé. *"To je tacco" vysvětlil nám Paul, když viděl vyděšený výraz nás čtyřech.

Když jsme to měli vše snědené, přišly otázky od rodiny Gunnarsenů.

*"Takže vy jste z Česka?" začal Mac. *"Jojo, byly jsme i na koncertě" usmála jsem se do davu. Erice, jakmile jsem to řekla, zaskočilo pití. "O tom bych radši nemluvila" řekla Erika a já se uchechtla. Bylo vtipné pozorovat Maca a Tinuse, jak nám nerozumí. *"Hele nešpitejte si tu česky, jinak mi začneme mluvit norsky" vyhrozil nám Tinus.

*"Omluvíte mě, musím na záchod" oznámila jsem. Bylo mi blbě, nejspíš po tom jídle nebo něčem jiném. Jakmile jsem zhasínala světlo v koupelně se přede mnou objevil Mac. Málem jsem měla infarkt. *"Doufám, že jsem tě nevylekal" zeptal se starostlivě. *"Jen trochu, to je v pohodě" uklidnila jsem ho. *"Potřebuješ něco?" zeptala se ho po chvíli. Bylo mi trapné tam stát před ním v poblitém tričku, ale myslím, že si toho nevšiml. *"Ani jsem se ti nepředstavil, jmenuji se Marcus Gunnarsen, ale to určitě víš a říkají mi Mac" podal mi ruku, kterou jsem přijala. Teď jsem byla na řadě já. *"Jmenuji se Emma Klailová a moji kamarádi mi říkají taky Emmo nebo Em." Marcus se mi na malý moment zadíval do očí.

*"Máš pěkný vlasy" změnil zničehonic téma. *"Děkuju, tobě se líbí? Většina lidí tuto barvu odsuzuje a potom taky mě" sklonila jsem smutně hlavu při vzpomínce na to, jak mi jedna holka vylila jogurt na hlavu, protože se jí ta barva nelíbila. Marcus si jistě toho všiml a pohladil mě bříšky prstů po tváři. To mě vynutilo zvednout hlavu a podívat se na něj. *"Já nesoudím lidi podle vzhledu, nýbrž podle jejich chování a ty vlasy ti opravdu sluší a vykašli se na ty, kterým se to nelíbí" povzbudivě se na mě Mac usmál a já taky. Poté mi podal svoje triko. *"Půjč si ho, protože toto jistě půjde do pračky" řekl a ukázal na moje poblité triko.

Mac odešel a já se vrátila zpátky do koupelny, abych se převlékla do jeho trika. Vonělo krásně jeho vůní. Stále jsem k němu čuchala. Když jsem měla na sobě podprsenku, tak mi někdo vtrhl do dveří. A to někdo byla Erika. "Emmo, tak tady jsi, kluci nás hledají" řekla Erika a ukázala na postávající kluky za ní. Tinus si dělal něco na telefonu a Mac se snažil odvrátit pohled na mě. Rychle jsem si navlíkla jeho triko a přes to mikinu. Vylezla jsem na chodbu a schovala si pramen za ucho. Toto si s Erikou ještě vyřídím.

*"Tak jo, my budeme muset jít spát, zítra totiž vstáváme brzy na praxe" vysvětlila klukům situaci. Samozřejmě byli chápaví a popřáli nám dobrou noc.

"Už si klidnější?" zeptala se mě Erika, když se převlékala do pyžama. "Jo už je to v pohodě" odpověděla jsem a uhladila si Macovo triko, které jsem měla stále na sobě.

Ahojky, máme tu novou kapitolu. Co na ní říkáte? Líbí nebo nelíbí?
PS: Remind me, má srdcovka 💗💗💞

Vaše Kikule 💕🍍