7.kapitola

365 17 1
                                    

*"Tak co jste vybrali?" otázal se Tinus. Erika z kabelky vytáhla seznam a podala ho Macovi.

Marcus si ho sjel pohledem a podal ho Martinusovi. *"Tak začneme Harrym Potterem, co říkáte?" navrhli kluci a my všichni souhlasili. Sluha Paul nám udělal popcorn a odešel ani nevím kam. Samozřejmě jsem z toho popcornu neměla nic. Sice ho držel Mac, který seděl vedle mě, ale přesto ho vždy ode mě oddálil co nejdál, abych na něj nedosáhla.

Ach jo. Já ten popcorn chci. I Erika. *"Marcusi?" zeptala se ho s lišáckým úsměvem. "Ha neodpovídá ani nevnímá" zaradovala se Er. Jde se na věc.

Pomalu, ale jistě natahuju ručku pro hrstku popcornu, ale všimnu si něčeho divného. Rychle ruku stáhnu dolu a zakroutím hlavou, abych tu myšlenku setřásla.

"Proč nemáš ten popcorn?" zasyčela naštvaně Erika.

"Můžu s tebou mluvit soukromě?!" to nebyla otázka, ale rozkaz, takže se zvedla a šla se mnou do kuchyně, kde nás nebudou kluci slyšet.

"Co ti zase přelítlo přes nos. Nebo spíš kdo?" opřela se Erika o kuchyňský ostrůvek.

"Podívej se na Adama" řekla jsem ji a rovnou stočila pohled na něho. "Normálně sedí a dívá se na film" nechápavě pokrčila rameny.
"Nezdá se ti, že se Adam stále kouká na Maca?" obrátila jsem pohled ke klukům.
"Ne, to se ti jen zdá Em" uklidnila mě Erika objetím.
"Nepůjdem zpátky do obýváku?" zeptala jsem se Er.
"Jasně, ale počkej, musím prohlédnout skříňky, zda tu není druhý popcorn" zazubila se Er. Jen jsem se tomu zasmála.

"Ha, kdo hledá, najde" zamávala mi sáčkem slaného popcornu  před obličejem. "Šikulka"

Sedly jsme si zpátky ke klukům a dál se věnovala filmu.
*"Kde jste byly tak dlouho?" zašeptal mi do ucha Mac. Z jeho slov mi přejel mráz po zádech a zašimralo v podbřišku.  Zavřela jsem oči a zhluboka začala dýchat. Po chvilce mi došlo, že Marcus stále čeká na moji odpověď.
Taky že jo. Otevřela jsem oči a spatřila Macovu udivenou tvář. *"Hledaly popcorn, když jste nám ho nechtěly dát" cvrnkla jsem ho se smíchem do nosu.

Marcus nic neříkal a dál se věnoval filmu. To samé i já. Opřela jsem se o sedačku a snažila se ponořit znovu do filmu.

V půlce filmu mi někdo položil hlavu na můj klín. A to někdo byl Marcus.
*"Tvůj klín je tak pohodlný" usmíval se roztomile. Pousmála jsem se tomu taky. Svoji ruku si položil na moje koleno. Začala jsem se červenat.

Do filmu jsem se opět zabrala, ale i tak mě něco donutilo se podívat na pravou stranu. Adam na mě hleděl naštvaným výrazem a jeho vražedné oči po mě střelovaly kulky. Funěl jak kanec z bukvic. Bože, co mu je?

Máme tu kratší kapitolku. Už se vážně blížíme k pointě příběhu.
Vaše Kikule 💕🍍

Erasmus // Marcus a MartinusKde žijí příběhy. Začni objevovat