Not Your Baby Girl

Blázen a zrůda

Pohled Monicy...
Plížila jsem se do obýváku s nožem v ruce. Seděli ke mě zády, takže mne neviděli. Věděla jsem přesně co musím udělat. Hrozila jsem se toho ale hlasy mne stále přesvědčovaly. Mluvily o tom jak se mnou matka zacházela, jak můj bratr kazil můj život a o tom, jak o mne otec nezavadil ani pohledem. Nedalo se to vydržet. Zpomínky na to se mi míhaly hlavou a mě se do očí draly slzy. Vzpomínala jsem na to, když matka ještě nepila. Zjistila, že táta tráví čas s jinými ženami. Byla ráda, že se vůbec vrátil domů. Vždy se opila, aby zapoměla že jí podvádí. A stala se na tom závislá...

Hlasy šeptaly dál a dál. Ucítila jsem jak mi horké slzy tečou po tváři. Pak se ke smutku přidal vztek...

Vyskočila jsem ze své skrýše za gaučem s nožem v ruce. Polekali se a zůstali v šoku. Otec už hledal mobil a tak jsem se na něj vrhla jako na prvního. Bodala jsem ho do břicha a do hrudi. Křičel, ale nebylo mu to nic platné. Nakonec asi vykrvácel ale já si toho nevšímala, protože jsem šla po mém bratrovi. Byl malý a tak mi nemohl uniknout. Podřízla jsem mu hrdlo. Z křiku mé matky bylo poznat, že věděla že je na řadě. Volala o pomoc. Usmála jsem se. Líbilo se mi že má strach. Skočila jsem na ni. Řvala a zmítala se. Bodla jsem ji do nohy. Z rány okamžitě začala valit krev. Z očí jí padaly slzy. Ale najednou rázně přestaly. Z posledních sil se zamračila a řekla: ,,Jsi zrůda!" Probodla jsem jí srdce se slovy: ,,A co jsi ty?" Přestala se hýbat. Má práce byla u konce. Výborně! Řekl hlas v mé hlavě...

Najednou jsem uslyšela sirény. Někdo zabušil na dveře. ,,Policie! Otevřete! Vaši sousedi nás informovali o křiku. Pusťte nás dovnitř!" Přišlo mi vtipné když řekli pustťe. Vůbec neví co se tady stalo. ,,Pusťte nás dovnitř, nebo rozrazíme dveře!" ozvalo se. Při té představě jsem se musela usmát. Podlomily se mi nohy a já se začala smát. Policisté rozrazily dveře a uviděli mě jak sedím na zemi mezi třemi mrtvolami, s krvavým oblečením a směju se...