Not Your Baby Girl

Samotka

,,Tady končíš..."

,,Policie! Odhoďte zbraň!" Ohlédla jsem se ke vchodu. Do bytu vtrhla GCPD. Ale jak...

,,Valesko, ty hajzle!" namířila jsem zpátky na Jeroma. Ten se rozchechtal na celé kolo.

,,Tak odhoďte ji!" Zakřičel policajt. Chtě nechtě jsem ji hodila na zem. Očima jsem propalovala Jeroma.

Odvedli nás do auta a odvezli na místo, o kterém jsem doufala, že už nikdy neuvidím...

...

Naštvaně jsem pochodovala po mé cele. On fakt zavolal poldy. Až budu mít možnost tak už ho opravdu zabiju. Chce válku, má ji mít. A já ho nehodlám nechat vyhrát.

,,Oběd!" křikl polda. Jen jsem obrátila oči v sloup. Přišli jsme do spolky. Všichni hlasitě povykovali ale střážníci se je ani nesnažili utišit. Sedla jsem si ke stolu úplně vzadu. Hbitě jsem do sebe házela jídlo. I když bylo více než odporné, už den jsem nejedla. Nebudu vám lhát, byla jsem naštvaná na celej svět. I na sebe, za to, že jsem Valeskovi věřila. 

,,Pročpak sedíš tak vzadu, kočičko?" ozvalo se předemnou. Zvedla jsem oči od jídla a spatřila postaršího muže. Hleděl na mě úchylným pohledem. To mě tady nikdo nemůže nechat ani na chvilku na pokoji?

,,Co ti do toho?" odsekla jsem. Bohužel ho to neodradilo. A co bylo nejhorší. Poznal mě.

,,Tebe já znám! Ty seš ta holčina, kterou sem dostal Valeska!" Zvolal.

Neodpovídala jsem a dál se věnovala jídlu. Rychle se rozneslo.

,,Nechápu, jak ses mohla nechat." přemýšlel nahlas.

,,Hele, na tvým místě bych se radši pakovala. Chci jíst!" křikla jsem po něm. Všichni se na mě podívali. Zachytila jsem Jeromův pobavený pohled.

,,Teda řeknu ti, ten to na tebe měl dobře vymyšlené." pokračoval ten dement dál. Zahráváš si s ohněm cukrouši. Dobře.

Vstala jsem od jídla a položila talíř mimo tácek.

,,Ale proč ti to vůbec říkám, jsi ještě malý škvrně..." 

Mlčky jsem uchopila tácek do rukou.

,,Možná že-..." nedopověděl, protože jsem ho vší silou přetáhla táckem po hlavě. Svalil se na zem a zůstal ležet.

Všichni se rozesmáli až se za břicha popadali. Ha ha ha. To je super, že vás to baví, ale já mám hlad!

,,Johnsnová! Jdeš na samotku!" zakřičel na mě strážník. Naštvaně jsem tedy nakráčela za ním.

...

Sedím na zemi na samotce. Kdybych si s sebou alespoň vzala to jídlo...

,,Nazdárek!" ozvalo se z vedlejší místnosti, také samotky. Samozřejmě jsem poznala, že je to Jerome. Neměla jsem mu ale chuť odpovědět. Koukal ne mě tím zhuleným pohledem přes mřížované okno.

,,Ale notaaak." protáhl ,,Snad ještě pořád nejsi naštvaná?"

,,Mohl bys držet hubu? Tohle je samotka, má tu být klid." odsekla jsem a snažila jsem ho nevnímat. Neúspěšně.

,,Takže tě to furt žere..." odtušil.

Mlčela jsem. V duchu jsem se modlila ať se ta stěna mezi náma rozpadne a já ho budu moct rozřezat na kousíčky, které pak budu podávat v Arkhamské jídelně. Mňaminka, no ne?

,,Takže...Jakpak se máme?" Jako vážně?!

Vstala jsem ze země a hlasitě jsem kopla do zdi. Sice to bolelo, ale co už...

,,Ouuu, tady někdo nechce konverzovat...No nic. A radši tu nedělej bordel. Je to sice samotka, ale hlídaná." uchechtl se.

,,Ha ha, no jasně." řekla jsem.

Jen se zasmál a zakroutil hlavou. Zamračeně jsem pozorovala, jak si lehá na zem. Dal pokoj.

Konečně.

,,Ani nevíš, jak se mi stýskalo, když jsi zdrhla." pokračoval a nezaujatě pozoroval strop. Převrátila jsem očima.On se nudí? Páni.

,,Stýskalo se ti po někom, koho by jsi mučil a psychicky ničil? Sorka, ale na tohle si najdi někoho jiného." procedila jsem mezi zuby.

,,Tak počkat! Já a psychicky tě ničit? Já nemůžu za to, že jsi cvok." zasmál se. Já to ale s humorem nebrala.

,,JÁ NEJSEM ŽÁDNEJ CVOK!" zařvala jsem.

,,Ticho tam!" ozval se strážník.

,,Vidíš? Já ti říkal, že je to tu hlídaný!" smál se na celé kolo. A pak kdo je tu cvok...

,,Drž hubu Valesko, nikdo na tebe není zvědavej!" křikl zase strážník.

,,Jooo, drž hubu Valesko!" Smála jsem se tentokrát já. Jen ať mu to ego trochu někdo srazí.

,,Ale ale, Johnsnová se nám nějak vybarvila." Usmál se Jerome.

,,Už jsem ti to jednou řekla. Vůbec mě neznáš." řekla jsem.

,,Ještě uvidíme..."

Jeromův zhulený pohled XD

Hvězdička a komentář určitě potěší!