Jen co jsme s penězi dorazili domů, hodili jsme tašky s penězi do kouta a se smíchem usedli na gauč.
,,Páni, Mon, to bylo úžasný! Nikdy jsem netušil, že jsi taková tvrďačka!" řekl Jerome.
,,Ještě mě neznáš tak dobře...Nevíš čeho jsem schopná." mile jsem se na něj usmála.
,,Aby ses nedivila, milá zlatá." Úsměv mi opětoval.
,,Hele, hrdličky, jsme v telce!" hekl kanibal a ukázal na televizi. Oba s Jeromem jsme ignorovali to, co právě řekl a zadívali se na televizi:
,,Jedna z největších Gothamských banek byla dnes v poledne napadena a vyloupena. Přeživší policii sdělili, že se nejednalo o nikoho jiného, než o notoricky známého psychopata a vraha, Jeroma Valesku. Nebyl na to ale sám, pomáhala mu skupinka dalších vězňů z Arkhamu. Jednou z nich byla i Monica Johnsnová, která brutálně zabila většinu obětí. Po těchto lidech právě pátráme. Pokud máte nějaké bližší informace, kontaktujte ihned policii..."
Jen jsem se dívala na reportáž a pak mi něco došlo. Já zabíjela. Já zase a opět zabíjela. Panebože. To. Snad. Ne! Co se to se mnou děje?
Vstala jsem z gauče a odešla do pokoje. Všichni se na mě udiveně podívali. Zavřela jsem a zamkla. Lehla jsem si na postel a propukla jsem v pláč. Já už nechci. Nechci zabíjet, už ne. Rodiče jsem zabila, protože mě týrali. Chápu, že i tak je to špatný, ale i tak. Bude to určitě tímhle prostředím. Maniax. Jeromem. Doktorka Vesterová měla pravdu. Měla jsem si na něj dát pozor.
Někdo se pokusil otevřít dveře. Pak zabušil na dveře.
,,Monico? Co se děje?!" Jerome na mě křičel.
,,Běž pryč!" křikla jsem mezi vzlyky. Zbytečně.
Jerome rozrazil dveře a vešel dovnitř. Udiveně i naštvaně se na mě koukal.
,,Co ti je?! Máš krámy nebo co?!" I když byl naštvaný, zasmál se.
,,Řekla jsem, abys mě nechal." vřískla jsem a kopla ho do břicha. Upadl na zem a rozesmál se.
,,Takže jo!" ušklíbl se a vstal.
,,Nech mě ty hajzle! Nikdy jsem tě neměla poznat!" křičela jsem a krčila se v rohu postele.
,,Jerome? My už asi půjdeme, jo?" ozvalo se zdola. Ne. Ne. Ne. Ne. Ne!
,,Jo, jasně!" odpověděl jim a šel zpátky ke mě.
,,Ne, nechoďte kluci!" řvala jsem ale odpovědí mi bylo zabouchnutí hlavního vchodu.
,,Pozdě!" řekl Jerome a dal mi facku. Spadla jsem z postele a držela se za tvář. Jerome mě kopl do břicha a pak ještě jednou. Kopal do mě a očividně ho to velmi bavilo! Na těle se mi dělaly modřiny. Z očí mi tekly slzy proudem a já jen vzlykala. Chytl mě za vlasy a bouchnul mnou o zeď. Z čela mi začal téct pramínek krve. Upadla jsem na zem. Jerome odešel z pokoje dolů do kuchyně. A já upadla do bezvědomí...
...
Probudila jsem se a zjistila, že mám na čele zaschlou krev. Podívala jsem se na hodiny. Ležím tady tak hodinu. Dole jsem slyšela hrát televizi, Jerome se nejspíš bavil u nějakého seriálu. Páni. To mi něco připomíná. Teď můžu rovnou zajít do kuchyně pro nůž a pobodat Jeroma k smrti. Stejně jako rodiče...
Chvíli jsem měla chuť to opravdu udělat. Ale nechci zabít dalšího člověka. I když není Jerome nevinný člověk, nezabiju ho. Ze skříně jsem si vzala mikinu a do kapes si strčila pár peněz, co jsem ukořistila z tašky. Prostě udělám velmi jednoduchou věc.
Otevřu si okýnko...Tak a teď si hlavně nesmím zlomit vaz pádem tady odtud. Sklouzla jsem se po střeše dolů a dopadla na trávník za domem. Přelezla jsem plot a ocitla se na ulici. Super, teď mě hlavně nikdo nesmí poznat, jinak jsem opravdu v prdeli :)
Jerome je hajzl :)
Názory?
ČTEŠ
Not Your Baby Girl
Fanfiction,,Nějak si moc vyskakuješ holčičko!" řekl on. Jen jsem se usmála: ,,Nejsem tvoje holčička."