Not Your Baby Girl

Zlobivá holka

,,Jasně, že jsem ti ten pokoj dál schválně. Musel jsem." Smál se mi Jerome, když jsem za ním naštvaně přiběhla dolů do kuchyně.

,,Seš blbej? Málem jsem dostala infarkt!"

Pak už to nevydržel a začal se z plných plic smát. To je teda sranda.

,,Hele Mon. Já prostě musel. S tebou jinka není žádná sranda. Kdyby ses teď viděla!" Řechtal se na celé kolo.

,,Ha ha ha." řekla jsem ironicky ,,A neříkej mi Mon. Pro tebe jsem Monica!"

Přestal se smát a divně se na mě podíval. Tohle jsem asi neměla říkat.

,,Tak hele. Tady jsi v mým baráku s mými pravidly. Já ti můžu říkat jak chci a ty s tím nic nenaděláš." Řekl a postavil se tak blízko mě, že mi to nebylo vůbec příjemné. Ale stejně mi to nedalo.

,,Ale ano. Já z tebe strach nemám!" Řekla jsem odhodlaně a podívala jsem se mu do očí.

Asi ho to naštvalo, protože mě chytnul za ruku a někam táhl.

Otevřel dveře, nejspíš do sklepa. Polkla jsem. Hodil mě na zem a vracel se zpátky. Pak zavřel dveře. Byla jsem v šoku, ale zase jsem byla ráda , že jsem z toho vyvázla.

Ufff. Takže je všechno v cajku. Už jsem se bála že...

Dveře se otevřely a vešel Jerome s nějakou taškou. Ale ne. Ale ne. Ne ne ne. Položil jí na zem a začal z ní vytahovat nějaké věci. Dívala jsem se co to je. Oh ku*va. Byly to nože! Já nechci. Jsem ještě moc mladá. Sice jsem zabila své rodiče to jo, ale nechci umřít. To radši zůstat navždycky ve vězení. Pomoc. Sakra pomocte mi.

,,Jerome, prosím...ne. Já nechtěla být nějak hnusná. Nezabíjej mě, prosím...prosím." vzlykala jsem a on se na mě s úsměvem podíval.

,,Neboj se, já tě nezabiju. Jen tě musím naučit jak se správně chovat." Začal vytahovat nože, jednoho po druhém.

,,Prosím nee!" Z očí mi začaly padat slzy.

,,Moc pozdě." Vzal moji ruku a už chtěl začít řezat. Začala jsem panikařit. Kopla jsem ho nohou do břicha, ale jen jsem to zhoršila, protože mi dal silnou facku.

Na tváři jsem teď měla velkou červenou skvrnu. Jerome se ke mně začal přibližovat. Opět mou ruku chytl, tentokrát pevněji a začal řezat. Tělem mi projela silná bolest. I když z malé rány, mi i tak tekl proud krve. Jerome se v tom vyžíval, sledoval mou krev s velikým zájmem. Řezal dlouho, byly to nejhorší minuty mého života. Mysela jsem že mi tu ruku chce celou pořezat.

Pak přestal.

A přesunul se k mé tváři. Chytl mi jednou rukou bradu a zadíval se do mých uplakaných a zarudlých očí. Předjížděl mi kolem nich nožem, ale neřezal.

,,Ještě jednou se mi takhle budeš vzpouzet a ty tvoje očička ti vypíchnu. Rozumíš?" Řekl s úsměvem.

,,R-rozumím..." řekla jsem tiše.

A jsem spadla do bezvědomí.

                                          ...

Probudila jsem se ve svém pokoji. Ruka mě nepříjemně pálila. Podívala jsem se na ní a zjistila, že na ní mám vyřezané slovo.

ZLOBIVÁ HOLKA

Tak lidi další kapitola je tu! Doufám že se líbí, mučení tam podle mě bylo málo ale určitě si ho jeho milovníci v nějaké kapitole ještě užijou. Komentář a hvězdička potěší! 😂❤💪