Další den se uskutečnil Jeromův plán. Nevím sice jak, ale nějak se dostal k telefonu a zavolal malou pomoc. Takže když jsme zase další den seděli ve společenské místnosti...
BUM!!!
Část vězňů se ohlédla co se děje. Popravdě jsem nevěděla, že Jerome plánuje výbuch. Takže když se ozvala rána a stěna společenské místnosti se rozletěla na kousky, byla jsem opravdu vylekaná. Pak se objevil nějaký chlap s jeřábem, který tu bombu nejspíš na zeď dal.
Než jsem se vzpamatovala, Jerome mě chytil za ruku a skočil i se mnou za tím mužem. Dopadli jsme na kapotu, naštěstí jsme nebyli až tak vysoko. Jerome mě táhl dolů a pak vlezl do předem připraveného auta. Nastartoval a rozjeli jsme se pryč...
Po nějaké době
,,Kdo tě učil řídit?" Řekla jsem posměšně, když jsme zastavili.
,,Nikdo." Zasmál se a vystoupil z auta. Následovala jsem ho.
Páni. Ten dům u kterého jsme zastavili byl nádherný.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Tady ty bydlíš?"
,,Já bydlím tak různě. Tohle mám zrovna pronajaté."
,,Páni. To je úžasné!" Řekla jsem a vydala se směrem k domu.
,,Počkat počkat! Kam si myslíš, že jdeš?" Zarazil mě Jerome.
,,Noo, já-..." zakoktala jsem.
,,Nemyslela sis snad, že s semnou zůstaneš?" Zasmál se on.
Co jsem si vlastě myslela? Že s ním budu bydlet nebo co?
,,Ne, to ne. Chápu, každej sám za sebe."
Otočila jsem se a přemýšlela, co dál. Přece ho nemůžu opustit. Něco mě k němu silně poutali. Možná měl pravdu. Jsne pro sebe jako stvořeni. On a já...
,,Hej, máš vůbec kde jinde bydlet?" Vytrhl mě Jerome z přemýšlení.
Moje šance, pomyslela jsem si.
,,Ne, náš starý byt už prý někdo koupil...a nikoho jiného nemám."
Zamyslel se.
,,No tak na pár dní můžeš zůstat."
Bože. Ano! Jerome Valeska mi právě nabídl abych u něj na pár dní zůstala!
,,Díky díky díky!" Objala jsem ho (ani nevím jak, je oproti mě o dost vyšší) kolem krku.
,,Hele nech toho, ok? Já na tohle nejsem. Jo a jinak, varování. Když najdeš v tom baráku nějakou nahnilou mrtvolu, tak se nelekej, než jsem se toho zbavil, chytli mě poldové." Jerome se začal smát. Dokonce se mi zdálo, že mu přišlo vtipné jak mě tím vylekal.
,,V pohodě, na mrtvoly já jsem zvyklá." Zasmála jsem se nervózně a snažila se nemrkat. Pocit že v takovém krásném baráku je nějaká mrtvola se mi dvakrát nezamlouval.
,,Tak jdem dovnitř." Řekl on.
...
Uvnitř toho domu to bylo ještě krásnější než zvenku. Dům byl luxusně zařízený, moderní a velký. Popravdě jsem Jeromovi trochu záviděla.
,,V patře je tvůj pokoj. Půjdeš po chodbě a druhé dveře v pravo budou tvoje." Řekl Jerome, zatímco si vybaloval tašku.
Beze slov jsem vyskákala po schodech nahoru. Podle jeho instrukcí jsem otevřela dveře mého pokoje. A strnula jsem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bylo to tak jednoduché a přitom tak krásné. Jakoby Jerome věděl, že se mi tenhle pokoj bude líbit. Zamyslela jsem se, jestli je ve skříni taky nějaké oblečení. Tak jsem ji otevřela a když mi k nohám spadla hnijící mrtvola, neudržela jsem se a z plných plic zakřičela:
