Crucio | Dramione ✓

PROLOG

„Hermiono!" ozval se Harryho hlas v dálce a hnědovláska se za ním rychle otočila. Křivonožka přistál na kufru a jakmile se k sobě oba přátelé dostali, následovalo dlouhé pevné objetí. Chlapcovy dlaně byly od krve, tak jako skoro pokaždé, když se viděli.

„Co se ti zase stalo?" zaklela dívka se založenýma rukama a protočila očima. Za celé prázdniny od něj nedostala jediný dopis a kdyby se neviděli na Famfrpálovém mistrovství světa, nedivila by se, kdyby stihl do konce srpna umřít. S Dursleyovými měl pravděpodobně jako každý rok nějaké problémy a určitě ho jen vyhodili před nádražím a zmizeli v okamžiku, kdy za sebou Harry zavřel dveře. Krvavých rukou si raději vůbec nevšimli.

„Pro jednou za to nikdo z nich nemůže. Chtěl jsem udělat Hedvice na poslední chvíli radost, ale ta nová klec asi není to ideální, co by si představovala. Ještě nikdy mě neklovla takhle silně."

Hermionin zrak přejel k bílému stvoření a dlouze si ho prohlédl. Nebylo těžké tomu věřit, už několikrát, aniž by to Harry samozřejmě věděl, se s Hedvičinou kuráží potkala. Bylo to jako válka mezi vzduchem a zemí, jen s tím rozdílem, že to nestrkala Harrymu pod nos pokaždé, když vysbírala z kočičí srsti hromádku bílých pírek. Z Ronova chování se dostatečně ponaučila.

„Kde je vůbec Ron? Jsem si jistá, že Molly by je všechny přetrhla vejpůl, kdyby přišli pozdě."

Brýlatý chlapec jen pokrčil rameny a rozhlédl se kolem, jestli svého nejlepšího kamaráda náhodou nezahlédne. Když se nikde neukázal, vzali své kufry a vydali se k několika posledním vagónům černého expresu. Hermiona se v duchu modlila, aby Křivonožku při tom věčném strkání neupustila. Z okýnek se nakláněli malí čarodějové a čarodějky a mávali svým rodičům na rozloučenou. Hnědovláska se na chvíli zastavila a hlavou jí prolétla vzpomínka na den, kdy ona sama nastupovala do vlaku poprvé. Jak rychle ten čas letěl.

„Sedneme si sem, snad se Ron ukáže co nejdřív, pochybuju, že by ho paní Weasleyová nechala znovu letět autem," pronesl pobaveně Harry a zavřel za Hermionou dvířka od kupé. Kufry složili pod sedadla a oba najednou znaveně vydechli. Ještě ani nevyjeli, ale dívčinu mysl jako by tížila nějaká zvláštní připomínka. Snad je letos pro jednou kromě turnaje nic zlého nečeká.

K velkému štěstí se vlakem po chvíli roznesly dva známé, přátelské hlasy a jakmile spatřily Harryho s Hermionou, okamžitě vpadly dovnitř. Nezdržely se ale dlouho, jelikož se za nimi objevil jejich mladší bratr a poslal je ke ‚svým vlastním šaškům'. Dívčin výraz napovídal tomu, jak nevychovaný jí takový přístup připadal, ale stihla se na dva identické zrzky jen usmát, než znovu zmizeli v uličce.

„To byste nevěřili, co se mi ráno zase stalo," zasmál se Ron a vzal místo vedle svého brýlatého kamaráda. Papušík, kterého ledabyle položil na svůj kufr, se skrčený v rohu vystrašeně rozhlížel kolem a Hermiona měla chuť ho vzít k sobě na klín. Určitě by teď nechtěla být v jeho kůži. Nakonec se alespoň natáhla a srovnala mu klec tak, že si s Hedvikou mohli navzájem čistit peří. Třeba jim to oběma zpříjemní cestu.

Jakmile jí ale Ron poklepal radostně na rameno, musela mu věnovat celou svou pozornost. Nálada mezi nimi se najednou začala měnit jako aprílové počasí, jak se zrzavý chlapec podílel o příhody staré sotva pár hodin. Harryho pohled prozrazoval, že se ztratil už asi po půl hodině, ale kdykoli se na něj Ron otočil, horlivě přikyvoval a dával mu za pravdu. Občas nemohl ani jeden z nich smíchem popadnout dech. A v jednom z takových momentů se u dveří jejich kupé objevil vozík se sladkostmi.

„Ano, bude to všechno... tady máte, moc děkuju." Hermiona ani nechtěla vědět, kolik peněz musí Ron za všechny ty sladkosti každý rok utratit. Už jenom při pohledu na to všechno se jí zvedal žaludek. Harry si otevřel jednu čokoládovou žabku a zespoda vytáhl sběratelskou kartičku.

„Nechci nic říkat, ale tohle je už asi dvacátý Brumbál, kterého jsem našel," prohodil s pobaveným úsměvem a schoval si ředitele do jedné z kapes mikiny. Ron se podělil o stejný problém a v momentě, kdy se jejich debata pořádně rozvedla, se hnědovláska odebrala ke své vlastní vášni. Slunce nádherně rámovalo stránky její oblíbené knížky a k dokonalosti už chyběl jen šálek čaje.

Jak cesta ubíhala, sladkosti postupně mizely a každý z chlapců nakonec skončil na jedné straně sedaček a tiše pochrupoval. Když už byli skoro v Prasinkách, objevil se u nich nebelvírský prefekt a požádal je, aby se převlékli. Probudit Harryho pro Hermionu nebyl tak těžký úkol. Musel ale pomoct s Ronem, protože to vypadalo, že by ho nevzbudila snad ani sbíječka.

Když vlak s konečným skřípěním zastavil, nebylo venku vidět ani na krok. První ročník byl v čele s Hagridem odveden k loďkám, zatímco se všichni ostatní pomalu přesouvali k povozům. Harry s Ronem se drželi u Seamuse s Deanem a Hermiona se s Ginny po svém boku ohlížela po několika známých tvářích.

Velká síň vypadala jako každý rok velkolepě a zlaté poháry na každém ze čtyř stolů odrážely plameny rozsvícených pochodní. Hermiona měla najednou tak dobrou náladu, že si byla skoro jistá, že už ji nic nemohlo pokazit. Tedy, dokud se díky Seamusovi nepodívala k profesorskému stolu.

„Vidíte to, co já?" zeptal se nevěřícně Dean a všichni kolem něj pomalu přikývli. Na místě, kde minulý rok seděl profesor Lupin, se teď naparoval někdo úplně jiný. Někdo, koho by Harry nejradši vzal tou luxusní vycházkovou holí přímo po hlavě.