Black wings✔️

-5-

Noemi Anderson

Probudil mě budík, který mi oznamoval, že je 6:45, takže čas vstávat do školy, kde musím jisté holce zničit den. Tak moc jsem se těšila, proto jsem byla rychle na nohou a už se oblékala do svých šedých jeanů, bílého trička a dlouhé modré mikiny Under Armour. V koupelně jsem ani nebyla dlouho, protože jsem si dala jen řasenku a lesk na rty, vlasy jsem si spletla do jednoho copu a s batohem jsem se vydala z mého pokoje přímo za mým tátou do kuchyně. ,,Dobré ráno." Usmála jsem se na něj. ,,Dobré." Odpověděl se stejným úsměvem jako vždy. ,,Noemi, to oblečení mě mrzí, tady máš peníze, můžeš si koupit nové jestli chceš." Podal mi 50 dolarů. Podívala jsem se na ty peníze a vzala si je. ,,Děkuji tati, mám tě ráda." Poděkovala jsem mu. ,,Vím, že se jí to chystáš oplatit, ale dělej tak, aby to bylo do určité míry, ano?." Řekl po chvíli ticha, tak jsem přikývla. Měla jsem veliké štěstí, že zrovna on je můj táta. K snídani jsem si dala jen nějaké cereálie, aby se neřeklo a vydala se ke dveřím. ,,Už jdu, tak ahoj odpoledne." Křikla jsem a vyšla z domu. Po dvou krocích se na mě zezadu pověsila Angee. ,,Ahoj holka." Nadšeně řekla. ,,No ahoj, už vypadáš lépe." Zasmála jsem se a ona se mnou se slovy. ,,No jo."
Vydaly jsme se tedy do školy, zatímco se k nám cestou přidal i Matt s úsměvem na tváři. Včerejší kavárna dopadla dobře, ale cesta do ní byla špatná. Povídali jsem si, když najednou jsme slyšeli troubit auto, tak jsem se automaticky s Mattem otočila a co jsem neviděla. Alex stál před autem, s úplným nezájmem sledoval naštvaného řidiče a pak se pomalu přemístil na chodník. Párkrát jsem na něj zakřičela, protože jsem chtěla vědět jestli je v pořádku, ale on mi místo toho ukázal prostředníček. Z toho jsem byla chvíli uražená, ale už mě to spíš mrzí, jenže chápu proč. Vždyť i já se k němu chovám tak...no prostě jinak, protože se bojím toho, co se mnou dělá jeho přítomnost. Včera jsem to právě řešila s Mattem. ,,Halo země volá Noemi." Zamával mi před obličejem rukou Matthew. Konečně jsem se nějak probrala z toho přemýšlení a podívala se na moje kamarády, kteří se na mě dívali se starostlivými výrazy. ,,V pohodě?." Uchechtla se Angee. ,,Jo, jen jsem se zamyslela." Pousmála jsem se. ,,Ještě je brzo na to, aby si myslela." Zasmál se Matt. ,,Vtipné." Protočila jsem očima. Vešli jsme do budovy školy, ale hned na to se oddělili, protože šel každý ke svojí skříňce. Bohužel jsem ji neměla blízko ani k jednomu z nich. Vytáhla jsem si z ní věci na fyziku a vydala se do třídy, když jsem si všimla Alexe se sluchátky v uších. Podíval se na mě. Vždy se aspoň usměje, ale dneska se na mě podíval s kamennou tváří bez emocí, což mě docela zaskočilo. Raději jsem se vydala do třídy, kde už byl Matt, se kterým mám fyziku. Rychle jsem si k němu sedla a povzdechla si. Najednou už jsem tak veselá nebyla. Všechna ta dobrá nálada ze mě opadla. Vůbec nechápu proč. Vždyť jsem se tak těšila, že něco provedu Rose, ale teď? Teď už se mi ani nechce.
Když jsem čekala až začne hodina, tak jsem si kreslila symboly do sešitu nebo se jen dívala na prázdné listy v sešitě.
,,Noe, co se děje?." Zeptal se mě Matt. ,,Nic." Odpověděla jsem. Nebavila jsem se s ním po zbytek hodiny. Pochopil, že nemám chuť si povídat. Druhá a třetí hodina byla to samé. Neměla jsem na nic moc náladu a tak jsem jen bloumala po chodbách a všem se vyhýbala.

Rose, když se mě snažila vyprovokovat, tak jsem ji jen obdařila svým výrazem a odešla od ní pryč.

Pátá hodina byla zajímavá, teď nemyslím obsahově, protože jsem nedávala pozor, ale myslím tím, že Matt vedle sebe měl Alexe, který se s ním normálně bavil, ale když jsem se na něj podívala já, tak se jen podíval, ale víte jak? Ano, bez emocí. Nedokázala jsem mu nic vyčíst z obličeje. Nelíbilo se mi to. Cítila jsem se hůř a hůř.
,,Noemi, vypadáš příšerně, děje se něco? Zase na tebe spadla špatná nálada?." Zeptala se mě potichu Angee. ,,Asi jo." Povzdechla jsem si a hlavu položila na její rameno. Jen mě pohladila po zádech a věnovala se učiteli. ,,Nepřipadá ti Noemi nějaká divná?." Zašeptal Alex směrem k Matthewovi. Neodposlouchávám, ale když neumí šeptat, tak co. ,,Jo, ale to na ni jen dopadl depresivní stav, to tak u ní někdy bývá." Uchechtl se Matt.
To ti nedaruju blbečku.
Jen co se dostanu z téhle nálady, tak ti ukážu.
Odfrkla jsem si, čímž jsem na sebe upoutala pozornost Angee. ,,Copak." Zeptala se. ,,Jen mě to nebaví." Povzdechla jsem si a vyhla se zbytečnému vyslýchání. Jak už jsem řekla, neměla jsem náladu.
Po hodině jsem se zvedla, abych si šla vyměnit věci na poslední hodinu. Měli jsme Historii. Divila jsem se, když jsem trochu začala dávat pozor, ale hned na to jsem uviděla Alexe, jak se baví za dveřmi s nějakou holkou, na kterou se usmívá. Moje nálada tak rapidně klesla na bod mrazu, což jsem se divila, že ještě jde.
Usmívá se na ni, ale na mě ne. Pff.
Noemi, na co si zase stěžuješ, vždyť jsi to byla ty, co ho tak hnusně vždy odbyla.
Máš pravdu, ale co mám dělat? Vždyť on je tak roztomilý, ale když se na mě usmál, tak jsem přestala vnímat okolí.
Bylo to moc složité, teda aspoň teď pro mně to bylo složité. Rozhodla jsem se to nechat na zítřek. Buď se mi nálada zpraví a já ublížím konečně Rose, nebo budu dál chodit jako tělo bez duše. Občas si říkám, že bych potřebovala nějakého psychologa.