Black wings✔️

-18-

Noemi Anderson

Seděly jsme na posteli s Ritou. Byly asi čtyři ráno, když mi vše vysvětlila. Trochu jsem ale asi nechápala, co mi tím chce říct.
,,Takže jsem čarodějka." Vydala jsem ze sebe po asi desetiminutovém mlčení, Rita mi dala čas na to, abych zpracovala informace.
Takže kvůli mě je Rose v blázinci, umím kouzlit, zřejmě mě to tak vyčerpalo, že jsem byla dva dny mimo a Alex se o mě bál. To je milé, ale zpátky k věci. Umím kouzlit. Sakra, já umím čarovat.
Tady je něco špatně.
Do háje co?!
Jak můžu...
Cože?!
,,Ano, vlastně jsi ty schopnosti zdědila." Kývla souhlasně hlavou. ,,Aha." Zaraženě jsem řekla.
,,Nevěříš, že něco takového existuje, že." Uchechtla se. ,,No...já nevím." Mykla jsem rameny. ,,Tak podívej, nelekni se." Usmála se na mě.
Začala si něco mumlat, bylo to divné, ale pak jsem to uviděla. Všude kolem nás se to změnilo. Byli jsme na louce, kde mě vzal tehdy Alex, když jsem se podívala pozorněji, viděla jsem u toho stromu dva lidi. By..byla jsem to já a Alex.
Podívala jsem se na Ritu, která se usmívala při pohledu na nás dva. ,,To je.." ,,To je tvoje vzpomínka, když jsi spala, nahlédla jsem ti do hlavy, byla jsi přístupnější, cítila jsem všechny tvé pocity." Usmála se na mě. ,,Sakra." Zanadávala jsem si. Ona musela vidět i to, co cítím k Alexovi. Potvrdila mi to, když kývla hlavou, jako by věděla, na co myslím. Já zrudla. Bože cítila jsem se trapně. Najednou se kolem nás zase změnilo prostředí. Vlastně teď to bylo z mého pohledu. Stáli jsme s Alexem pod sprchou a já věděla, co přijde. Rita si to vážně užívala až do doby, než se zarazila. Když jsme se tehdy políbili a já se odtáhla, viděla jsem něco nezvyklého a Rita si toho asi taky všimla a zasekla se. Něco si pro sebe řekla a ta vzpomínka se okamžitě změnila. ,,Dobře, věřím ti." Řekla jsem najednou. Opět jsme byli v pokoji na posteli.
Napadlo mě hodně věcí, ale nezeptala jsem se, protože Rita vypadala zamýšleně. ,,No, zodpověděla jsem ti vše, co si chtěla..." ,,Naučíš mě tedy něco?" Zeptala jsem se jí. Pousmála se. ,,Teď?" Zeptala se pobaveně. Kývla jsem hlavou, mně se vážně nechtělo spát takže jsem to myslela smrtelně vážně. ,,Tak dobře, co chceš?" Zeptala se. Jen jsem mykla rameny. ,,Nevyznám se v tom, jsem začátečník." Zasmály jsme se. ,,To máš pravdu. Víš kouzlení má výhodu, můžeš dělat cokoliv se ti zlíbí, můžeš někomu vymazat paměť, někdo tě štve, dokážeš ho zmanipulovat, ale co jsem se naučila první, bylo vidět skrz zdi." Usmála se. ,,Využívám to, když potřebuji vědět, kde kdo je, obzvlášť v tomhle domě, je to strašné tu žít se čtyřmi chlapy." Uchechtla se. ,,To musí být příšerné." Zasmála jsem se. ,,No to jo, když jsou někdy náladovější než holky." Protočila pobaveně očima. Nijak už jsme to neprobírali a pustili se do kouzlení. Vysvětlila mi postup, což bylo jednoduché, ale uskutečnit to už bylo těžší. Nešlo mi to, pořád jsem se nervovala.
Byla jsem naštvaná, že mi to nejde. Rita mě jen pobaveně sledovala a snažila se mě uklidnit tím, že teprve začínám, takže nemám spěchat.
Najednou se mi to na chvíli povedlo. Rita si všimla, že jsem se pousmála. ,,Tak už jo?" Zeptala se. ,,Chvíli." Poskočila jsem na posteli. Soustředila jsem se na to, co jsem řekla a pokusila se opět o to samé. Rita se snažila nezačít smát mému snaživému výrazu a já najednou viděla přes zeď.
Alexe. Spal na břiše. Ach jo to je roztomilé, on je roztomilý.
,,I přiblížit si ho můžeš." Uchechtla se Rita. Jen co to dořekla jsem sebou cukla a podívala se na ni.
,,Jak?" Zeptala jsem se. ,,Při kouzlení jsi přístupnější taky, ještě si neumíš vybudovat zdi, to tě můžu taky naučit." Mrkla na mě. Dopadla jsem zády na postel, jak moc jsem se styděla. ,,Nějaké jiné kouzlo." Navrhla jsem, ale nepodívala jsem se na ni, protože jsem ji slyšela se smát.

***

Bože, byla jsem s Ritou do osmi ráno, zkoušela jsem si vybudovat zdi kolem mé mysli, zatím co jsem se pokoušela kouzlit. No ale celou dobu jsme si povídaly tak o všem, co nás napadlo, ta holka se mi líbila. Pomáhala mi a dalo se s ní povídat. I když jsem ze všeho byla ještě taková zaskočená. O mojich schopnostech jsem se dozvěděla ráno a taky potřebuji možná vše vstřebat, ale ona mi s tím pomáhala, řekla mi, jak se s tím vypořádávala ona. Vlastně měla horší reakci než já. Musela jsem se smát. Obdivovala mě. Ale já sebe taky, myslela jsem, že teda zareaguji úplně jinak, nečekala jsem svoji reakci.