Black wings✔️

-54-

Noemi Anderson

Pět dní. Za těch pět dní se toho až tak moc nestalo. Jediné, co bylo nejhorší, byl Jacobův pohřeb, na který byla pozvána Angee i s Jeremym. Ten den jsme prostě všichni probrečeli, nebo aspoň z nás dvou já. Alex se snažil držet a nebrečet přede mnou. Byl to jen blbý den, pak to začalo být lepší, staral se o mě, někdy i krmil jako malé dítě, ale radši jsem to nekomentovala, protože byl příšerný. S Angee jsem byla jen párkrát, protože jsme každá trávily volný čas s tím svým. Jenže pak po pohřbu další den jsme museli říct tátovi a ostatním, jak to je se mnou a Alexem.
Celé čtyři dny jsme byli spolu, táta poté, co jsme mu řekli, že jsme se zasnoubili, s námi nemluvil a trochu se nám vyhýbal, když jsem se ptala, co je, tak táta odpověděl, že je to můj život a ať si jsem, s kým chci.
Nějak jsme to neřešili, hlavní bylo, že jsme byli s Alexem spolu. Nikdo nám do ničeho nekecal, byli jsme jen my dva. Angee byla nadšená stejně jako Rita, protože se těšily, až budou mé družičky.
Dvojčata nám to taky přála, stejně jako Peter Conors. Byli to úžasní lidé, měla jsem je ráda. Všechny do jednoho, ale Alexe jsem milovala.

***

,,No tak, nech toho." Vydala jsem ze sebe se smíchem, protože mě to pako lechtalo. Ani náhodou nepřestal, jen se pořád usmíval.
,,Alexi, prosím." Smála jsem se, až mi slzely oči.
Už jsem skoro nemohla popadnout dech.
Nakonec mě po pěti minutách nechal. Jen na mě seděl s mírným úsměvem na rtech. Vlasy měl do všech stran, jako by to dělal schválně, že vypadal tak sexy, ještě ke všemu měl jen tepláky, jako by už mě dost netýral.
,,Copak se tak na mě díváš?" Zeptal se pobaveně. Utřela jsem si ještě ty slzy a usmála se. ,,Nesmím se dívat?" Zeptala jsem se ho s tichým smíchem.
,,Ty můžeš všechno přece." Našpulil pusu. Zvedla jsem tedy ruce k jeho hrudi a stáhla si ho do obětí. Celou váhou se na mě rozplácl, hlavu zabořil do mého krku, takže jsem zajela rukou do vlasů a tu druhou jsem ho hladila na zádech.
,,Teď si moje miminko." Řekla jsem a dala mu pusu do vlasů. Něco nesrozumitelného zamumlal do mého krku, pak mi dal pusu a byl ticho. Když jsem ho nějakou dobu hladila, tak jsem cítila jeho pravidelně zvedající hruď. To já jsem tu byla ta, která jsem po tom lechtání měla být vyčerpaná, ale usl on. Trochu se pomrvil, hlavu položil na moji hruď a vydechl. Chtěla jsem se jít projít, ale on mi to znemožnil, celým svým tělem mě zalehl. Čekala jsem, kdy přestanu prostě dýchat, ale nakonec jsem se rozhodla taky spát.

Nevím, jaká doba uběhla, ale vím, že Alex pořád na mě ležel. Dobře, kdyby aspoň dělal něco jinýho, ale on jen spal. Tohle je příšerné. Vždyť já nepotřebuji děti, už mám jedno přerostlé mimino. Zajela jsem mu rukou do vlasů. ,,Alexi, vstávej." Zašeptala jsem mu u ucha. ,,Ještě ne." Zamumlal. ,,Tak mě pusť." Řekla jsem. Zabručel. ,,Zlato, prosím." Zopakovala jsem prosbu. Zvedl ke mně hlavu i s jeho ospalým výrazem. Zase vypadal roztomile, až mi bylo líto, že jsem ho vzbudila, vypadal vážně ospale. ,,Tak to ne, nikam nejdeš." Řekl chraplavým hlasem a mně přejel mráz po zádech. ,,Já chci, víš, že dneska musíš dodělat ty věci, Isabel chtěla, aby jsi dodělal to papírování." Usmála jsem se na něj. ,,Noemi." Zakňučel, hlavu nechal dopadnout na moji hruď, ale níž než posledně. Měla jsem jen tílko, takže toho využil. Vydechla jsem a přivřela oči. ,,Alexi, no ták, jenom si to děláš těžší, stejně se chci projít." Vydala jsem ze sebe. ,,Nechceš si udělat pěkný den se mnou?" Zamumlal. Hned jsem věděla, na o myslí, ale dneska prostě ne, i když bych ráda, tak ne. ,,Dnes..." ,,Dneska ne." imitoval mě dříve, než jsem to dořekla. Sesunul se vedle mě na záda i s výrazem zbitého psa. Jeho výraz se protáhl, začal na mě koukat smutnýma očima, tak jsem zavřela oči a zasmála se. ,,Alexi, tohle nedělej, ty víš, že nemůžu říct ne." Uchechtla jsem se, dlaněmi si zakryla obličej a podívala se mezi prsty na něj. ,,Máš hodně papírování, nemůžeme se celý den válet, navíc, já ještě musím být v klidu." Zakroutila jsem hlavou a skousla si ret. Protočil očima. ,,Herold říkal tři dny v klidu, je to už pět, zaprvé, a zadruhé, papírování nechám na jindy, chci si udělat čas na svoji snoubenku." Zamrkal na mě, pomalu se opřel o lokty a přibližoval se ke mně. Zakroutila jsem pobaveně hlavou a vyběhla z postele ven a běžela až ke dveřím. Bohužel mít za snoubence upíra má své nevýhody, třeba jeho rychlost. Během vteřiny jsem jsem byla přehozena přes jeho rameno. ,,Alexi, ne!" Vykřikla jsem pobaveně. Sevřela jsem ruce v pěst a začala jsem do něj bušit pěstmi. ,,Prosím, pusť mě." Smála jsem se, zatímco se mnou pomalu šel k posteli. Najednou jsem ho plácla přes zadek, na což se zastavil. ,,Ty jsi mě plácla přes zadek?" Překvapeně, i pobaveně řekl. ,,Ne, promiň. Zlato, promiň." Propukla jsem v huronský smích. Trochu se mnou poskočil, což mi jen pomohlo v tom, abych se smála více. Najednou mě něco štíplo na zadku, takže jsem vyjekla. Zalapala jsem po dechu. Strašně to bolelo. Alex mě položil na postel a sklonil se nade mě i s jeho troufalým úsměvem. Podívala jsem se dozadu a viděla červený otisk jeho ruky. Nevěřícně jsem se na něj podívala s otevřenou pusou. ,,Tak za tohle nic nebude další rok, aby jsi věděl." Pohrozila jsem mu, na což na mě vyvalil oči. ,,To nemůžeš udělat, víš, že se za pár dní bereme, takže si budu s tebou dělat, co chci." Řekl rychle, ale spíš mě zarazilo, co řekl. ,,Tohle si myslíš? Tak to ne." Zakroutila jsem hlavou a vrátila mu prsten. ,,Noe, byl to vtip, samozřejmě, že si budeš moct dělat, co chceš, vždyť budeš královna, moje královna." Uculil se na mě a přitulil se ke mně, čímž mě žádal o odpuštění. Pohladila jsem ho ve vlasech a zapřemýšlela se. ,,A dál?" Řekla jsem, aby pokračoval, vždy měl něco na pokračování. ,,Dál si uděláme děti." Zazubil se na mě, jen co zvedl hlavu. ,,Tak mě máš jen na děti?" Zeptala jsem se, ale pobaveně. ,,Ne, nejdříve si užijeme a pak děti, budeme jich mít hodně, přehodnotil jsem to. Chci s tebou mít tak pět dětí, mám i jména." Uculil se. Zvědavě jsem zvedla obočí. Docela mě pobavilo, jak to měl naplánované. ,,Jedna bude Sofie, Allison, Jacob, Peter a poslední bude...hm...třeba Sean." Zamrkal na mě. Chvíli jsme oba měli kamennou tvář, ale pak se začali smát, jako pominutí. Stáhla jsem si ho do polibku a pak mu rozcuchala vlasy. ,,Ale já už mám mimino, tebe." Dala jsem mu pusu na nos.
,,Ale já jsem tvoje mimino, já chci NAŠE." Dal důraz na poslední slovo. Moc se mi líbilo, jak nad tím uvažoval, jenže pořád nejsme svoji a zadruhé, jsme mladí. Dala jsem mu ještě jednu pusu a rychle se dostala z jeho sevření. Ze skříně jsem si vytáhla oblečení a začala se převlékat. Alex se mezitím na mě díval, studoval mě pohledem, na což jsem se jen usmála. ,,Běž dodělat to papírování, ať na sebe máme čas večer." Řekla jsem a podívala jsem se na něj. Zvědavě zvedl obočí, spíš mi tím dával najevo, že se mu nechce a bude si dělat, co chce. ,,Jak chceš." Mykla jsem rameny a vydala se z pokoje ven.