Black wings✔️

-36-

Noemi Anderson

Zase se probouzet v objetí Alexe se mi líbilo, konečně to byla klidná noc, kdy jsem se vyspala. Myslím, že Alex taky, vypadal totiž spokojeně, když spal. Ten jeho nádherný obličej a ty rty. Když jsem si vzpomněla, že je teď už jen můj, usmála jsem se. Bylo to pro mě něco nového, když jsem si uvědomila, že můj kluk je upír. Sakra, s ním po boku to bude zajímavé.
Hlavu jsem opět položila na jeho hruď a víc jsem se k němu přitulila, protože jsem se zase chytala jít spát, stejně bylo brzo, teprve sedm. Ale uvědomila jsem si, že jsem ve škole nebyla už tři dny, což se mi nelíbilo, letos dělám maturitu a nemůžu jen tak meškat školu, to je blbost. Posadila jsem se a rozhlédla se po pokoji. Alex se otočil na bok, dala jsem mu pusu na líčko, na což jen něco zamumlal a já vstala z postele. Sice jsem se vyspala dobře, ale musím jít. Vydala jsem se rovnou do koupelny, kde jsem se namalovala, rychle jsem si vzala oblečení a oblékla se. Jeany, tričko, košile a mohla jsem jít dolů. V kuchyni jsem si na snídani vzala jogurt a rychle ho snědla. ,,Kampak se chystáš tak brzo ráno?" Vyděsil mě hlas Jacoba. Poskočila jsem a málem mi upadla snídaně na zem. ,,Chci do školy, letos maturuji a chci to zvládnout." Odpověděla jsem mu. ,,Noemi, není to moc dobré, nevíme, co po tobě avarijové chtějí, není rozumné tam chodit, radši zůstaň tady." Řekl mi klidně. ,,Jacobe, já tam chci, chci být zase se svou partou, jako to bývalo kdysi." Řekla jsem mu já a vyhodila prázdný kelímek od jogurtu do koše. ,,Noe, už to nebude jako kdysi, v našem světě je to jiné, nebezpečí je na každém rohu, nemůžeš jít sama." Zakroutil hlavou. Měl pravdu, nikdy už to nebude takové, jak to bývalo. Nelíbila se mi představa, že nebudu vídat Angee, nebo dokonce Matta. Chybí mi. ,,Jenže co moji kamarádi?" Zeptala jsem se. ,,Buď je necháš tak a nebo je zasvětíš do našeho světa, což je o hodně nebezpečnější." Řekl a odešel z kuchyně. Sakra. Co budu dělat. Angee chodí s upírem a ani to neví, možná je čas na to, aby to zjistila. Nechci je ale ani jednoho ohrozit. Je pravda, že to, co se mi stalo za poslední dva měsíce je jako z nějakého scifi. Sakra, a že toho bylo hodně. Promnula jsem si tvář. Ale jestli jí Jeremy do teď nebyl schopen říct, co je zač, tak to budu muset udělat já, buď to Angee přijme, nebo ho opustí. Tak ji aspoň ochráním. Vzala jsem si mobil a našla její číslo.

Já: Angee, přijď prosím k McQueenům, musíš něco vědět.

Angee: Ok, za deset minut tam jsem holka. :)

Pousmála jsem se a posadila se na sedačku. Přemýšlela jsem, jak jí to prostě říct. Hledala jsem ta správná slova. Nebo to prostě ukážu. Jeremy musí vědět, že to jednou muselo přijít. Po chvíli někdo zaklepal na dveře, tak jsem šla otevřít. Stála tam s úsměvem, tak jsem ji pustila dovnitř. ,,Copak jsi chtěla? Jakto, že tu vlastně jsi?" Zeptala se mě. ,,No, tak pro začátek tu jaksi bydlím s tátou a těmi všemi, co tu jsou." Řekla jsem jí a vedla ji do obyváku. ,,Aha, jako vážně?" Řekla překvapeně a zároveň nadšeně. Kývla jsem hlavou. ,,Chtěla jsem se tě zeptat, proč nechodíš do školy, ale asi chápu proč." Zazubila se. Když na mě zahýbala obočím, věděla jsem, na co myslí. ,,Ne, zbláznila ses?! Angee, je v tom něco jiného, prostě tu jsem v bezpečí." Vysvětlila jsem. ,,No ještě, aby ne." Zasmála se. Protočila jsem očima a povzdechla si. Tak tohle bude na dlouho.

***

,,Zopakuj to?" Vytřeštila na mě oči. ,,Jsem čarodějka, stejně jako táta a Rita, ostatní kromě Jacoba jsou upíři." Řekla jsem jí zkráceně o hodinu a půl později. Začala se smát. ,,Děláš si ze mě srandu, že ses dívala na upíří deníky?" Uchechtla se. ,,Ne, Angee, je to pravda, proto chci, aby ses držela od Jeremyho dál, aby jsi byla v bezpečí." Řekla jsem. Viděla jsme její grimasu, která mi naznačovala, že mi pořád nevěří. ,,Miluji ho, nebudu se držet dál od někoho, jen protože sis něco vymyslela, aby jsi nás oddělila." Zabručela. ,,Angee, no tak, co mám udělat, aby jsi mi věřila?" Zakňučela jsem. ,,Dokázala, že tu jsou upíři a Jeremy je jeden z nich." Řekla. Povzdechla jsem si a postavila se. ,,Koho chceš vidět?" Zeptala jsem se. ,,Krále upírů." Uchechtla se. ,,Bohužel před čtyřmi dny zahynul." Smutně jsem řekla, když jsem si na to vzpomněla. ,,Ou, tak prince." Zasmála se. ,,Nechceš někoho třeba jako Jeremyho?" Zakňučela jsem nad tím, že by měla vidět Alexe. Mojeho Alexe. ,,Ne, řekla jsi, že mi je všechny ukážeš." Zavrtěla hlavou. Zabručela jsem a vedla ji nahoru do patra. Potichu jsem otevřela dveře do pokoje Alexe a vydala se k posteli. ,,Sakra, neříkej, že jsi na něj ještě nic nezkusila." Zašeptala pobaveně. ,,Počkat, říkala jsem, že chci vidět prince, ne Alexe." Řekla. ,,Alex je princ sakra, holka, teď jsem ti to dole říkala." Zabručela jsem a sedla si na postel. ,,Alexi?" Zašeptala jsem, na což on jen zabručel. ,,Alexi, ukaž špičáky." Pohladila jsem ho po zádech. Jen se ošil a spal dál. ,,Alexi,prosím." Žduchla jsem do něj. ,,Ne." Zabručel. ,,Nějak ti to nejde, Noe." Uchechtla se Angee. Potřebovala jsem důkaz, aby mi konečně věřila. Ukázala jsem, aby chvíli počkala a šla jsem do koupelny pro vodu, ale když jsem se rozhlédla, nic tu nebylo, tedy kromě skleničky, tak jsem do ní napustila vodu. S tím jsem přišla do pokoje a sklenici s vodou dala nad Alexe. ,,Dívej." Řekla jsem Angee. Převrátila jsem sklenici a všechna voda skončila na Alexovi, který se rychle posadil a zasyčel na mě. Ukázal nádherné bílé špičáky a rudé oči. ,,Noemi." Zavrčel, ale když viděl vedle mě Angee, jeho obličej se zase změnil.
Těkal pohledem ze mě na Angee. Ona jen nehnutě stála a zírala na Alexe, jako na mimozemšťana.
Všimla jsem si, že se klepe zimou, ale pořád sedí na posteli. Vydala jsem se ke skříni, ze které jsem mu vytáhla mikinu a šla za ním. ,,Promiň." Zašeptala jsem a podala mu ji. Jen kývl, sundal si tričko a oblékl si tu mikinu. ,,No, takže, viděla jsi prince, jdeme za Jeremym." Zavelela jsem a táhla jsem ji z pokoje pryč, nelíbilo se mi, jak si ho prohlíží. Pořád ještě byla zaskočená.
Vydala jsem se k jeho pokoji a ani jsem nemusela klepat, protože otevřel a byl překvapený. ,,Ehm...co tu děláte?" Zeptal se. ,,Jsi taky upír?" Vydala Angee ze sebe. Jeremy se jen na mě hnusně podíval. ,,Nechám vás tu." Žduchla jsem Angee k němu do pokoje a rychle za nimi zavřela. Oddechla jsem si a vydala se zpátky za Alexem, který pořád seděl na posteli. Podíval se na mě a já se znovu pohledem omluvila.
,,P..pří...příště stačí říct." Zakoktal. Rozešla jsem se k němu a pevně ho objala. ,,Promiň, nevěřila mi, tak jsem ji musela přesvědčit." Zašeptala jsem a hladila ho po zádech. ,,Bože, je mi zima, kdyby jsi to udělala v létě, tak neřeknu, ale v zimě, sakra." Zabručel, pevněji mě objal a hlavu položil na moje rameno. Měl pravdu, měla jsem udělat něco jiného, ale v tu chvíli mě napadlo jen tohle.
,,Teď mě budeš muset zahřívat, dokud mi nebude teplo." Řekl pobaveně. ,,Až se vyřeší Angee, tak jo." Odpověděla jsem mu. ,,Bude to na dlouho, teď po něm křičí." Zasmál se. Dala jsem mu pusu na líčko a usmála se.