Black wings✔️

-46-

Noemi Anderson

Nejhorší večer, jaký mohl být. Zaprvé, tak špatné mi nebylo snad nikdy, musím připustit, že jsem to přehnala a zadruhé, vůbec jsem se nevyspala.
Ale co má říkat Alex, že? Celý večer se o mě staral a já zvracela. Bylo mi příšerně, jen co mi bylo lépe, pomohl mi si umýt zuby, pak jsme šli pomalu do pokoje, kde jsme si lehli a on mi řekl, že mám když tak říct, že je mi špatně, tak jsem jen kývla, protože jsem se na nic jiného netroufala.
Teď už jen čekám, kdy se zase pozvracím, neřeknu mu to, protože ho nechci budit. Chci, aby se vyspal, takže se jen musím dostat z jeho objetí. Pomalu jsem mu ruku dala z mého břicha pryč, trochu se odsunula a pak jen vyběhla k záchodu a už to šlo samo. Když byl konečně na nějakou dobu klid, opřela jsem hlavu o prkýnko a zavřela oči.
Proboha, co jsem to provedla.
Jsem úplně debil.
Tohle se může stát jenom mě.
Proč jsem to tak přehnala?
Já ti řeknu proč, Noemi, nějaký kluk tě chtěl opít do němoty, ale nechápu, proč jsi s ním koketovala, vždyť máš Alexe.
Zakňučela jsem a zvedla hlavu.
Strašně mi třeštila, bylo to nesnesitelné, myslela jsem, že mě ta bolest zabije. Přešla jsem pomalu k umyvadlu, kde jsem si vypláchla pusu a umyla zuby. Musela jsem se, ale držet, abych nespadla. Pak jsem se podél zdi dostala zpátky do pokoje.
,,Nedala jsi mi vědět." Zamumlal Alex. Když jsem se podívala na postel, Alex na mě upíral své nádherně hnědé oči. Ležel na břiše a hlavou otočenou na mě si mě prohlížel. Opírala jsem se o zeď, abych nespadla a dívala se na něj. ,,Promiň, nechtěla jsem tě budit." Chytla jsem se za hlavu, protože mě opět začala bolet. Povzdechl si. ,,Počkej tu, zajdu pro sklenici s aspirinem." Řekl a během vteřiny zmizel. Mezitím jsem se posadila na postel a zpytovala svědomí. Bylo to příšerné. Sedla jsem si do tureckého sedu, lokty opřela o kolena a hlavu položila do dlaní. Uslyšela jsem otevření a zavření dveří, pak už jen kroky, které se ke mně přibližovaly.
,,Noe." Ozval se, tak jsem se na něj podívala, vzala si od něj aspirin a zapila ho vodou. Pak jsem jen dopadla zády na postel. ,,Bože." Zakňučela jsem. Alex se pousmál a posadil se vedle mě.
,,Aspoň, že sis to užila." Uchechtl se. ,,Co, myslíš, jak mě chtěl nějaký kluk opít a skoro se mu to povedlo?" Zeptala jsem se. Najednou se zarazil. ,,Kluk." Zavrčel. ,,Neboj, nic se nestalo, vysvětlila jsem mu, že už mám toho jednoho, kterého chci." Zamumlala jsem se zavřenýma očima. Cítila jsem jeho rty na mojem líčku, tak jsem se pousmála. ,,Myslím, že v té posteli dneska zůstaneš." Potichu se zasmál. ,,Asi jo." Kývla jsem hlavou.

Nakonec jsem zůstala ležet v posteli, s knížkou v ruce, kýblem vedle postele, zatímco ostatní se bavili dole v obýváku. Ani náhodou mě to nebavilo. Já se nudila, bylo to k nevydržení, ale když jsem se zavzpomínala, tak bych se nejraději propadla do země. Vzpomněla jsem si na to, jak mě sem Angee tahala, dokonce jsem nezapomněla, že jsem Alexe chtěla opět svléct. Bože, já už vážně pít nebudu. Odložila jsem knihu na stoleček a vyměnila ji za mobil, kde jsem si našla číslo na Daniela. Měla jsem chuť si s ním psát. Nevěděla jsem ale, jestli nebude v práci. Za pokus nic nedám.

Já: ahoj, Danieli, máš chvíli čas na psaní si se mnou? :D

Neodpovídal, nějaký čas byla zase nuda, Alex se u mě neukázal, jak jsem viděla, měl dole s kluky něco rozdělaného a dobře se bavili. Isabel s Ritou se o něčem bavily a táta s Jacobem sledovali televizi. Nikomu jsem nechyběla, což mě moc mrzelo. Ještě pořád mě trochu bolela hlava, ale i tak jsem se šla nakonec osprchovat, v chůzi jsem si byla totiž jistější než ráno. Sundala jsem ze sebe ty dvě věci, které jsem měla na sobě, což bylo tričko a kalhotky. Vlasy jsem si dala do drdolu a vlezla si pod sprchu. Byl to uvolňující pocit, konečně jsem se cítila dobře. Pomalu jsem se osprchovala, vůbec jsem nemusela spěchat, neměla jsem důvod. Poté jsem se osušila a s ručníkem kolem sebe vyšla pomalu z koupelny. Oblékla jsem se v pokoji, když se otevřely dveře a v nich stál Alexe. ,,Copak?" Zeptala jsem se a vydala se zpátky do koupelny. Uložila jsem ručník na topení a otočila se k odchodu. ,,Myslel jsem, že spíš, tak jsem tě nechtěl otravovat." Řekl Alex, který už stál u mě. Povzdechla jsem si. ,,Ty by jsi mě nikdy neotravoval, to víš a nespala jsem. Dívala jsem se tak trošku do stropu." Řekla jsem sklesle a prošla kolem něj do pokoje. On měl však jiný plán, chytl mě za ruku a zastavil mě. ,,Promiň to jsem nevěděl, vynahradím ti to." Mykla jsem rameny a šla z pokoje. Bojím se, že až bude král, nebude mít na mě vůbec čas a já budu sama, nechci o něj přijít. Ta představa, že bude vládnout a já budu asi až na druhém místě mě docela děsí. Proč jsem se musela zamilovat do prince, proč ne třeba do Daniela nebo prostě někoho, ne moc náročného? Proč. Pomalu jsem sešla schody dolů, zamířila do kuchyně, kde jsem si vzala nějaké ovoce a sedla si ke stolu. Troufla jsem si na lehčí jídlo, navíc jsem měla hlad. Alex se objevil ve dveřích kuchyně a pak i pár rychlými kroky byl u mě. ,,Půjdeme se projet, jen my dva, co na to říkáš?" Pousmál se, byl to spíš doufající úsměv. ,,Tak dobře." Kývla jsem. Na to jsem dostala pusu do vlasů, pak se ale opřel rukama o stůl a podíval se mi do očí. Věděl, že mě něco trápí, jako by už tušil, co myslím. Od té doby, kdy jsem ho oživila, je to jinačí, Afhentios řekl, že mu dávám část svého srdce, ale mně připadalo, jako bych mu dala celé, já mu propadávala víc než předtím. Pousmála jsem se na něj a pohladila ho po tváři, nechtěla jsem to rozebírat před nimi. Díky bohu to pochopil, tak jsem ho políbila a usmála se. ,,Až dojíš, pojedeme." Řekl a šel nahoru se převléct, já to rychle dojedla a šla taky nahoru.