Black wings✔️

-21-

Alex McQueen

Nespal jsem, celou noc jsem oči nezamhouřil, prostě to nešlo. Ne, když mi řekla, že ji sledovaly ty odporné rudé oči. Říkal mi o nich strýc. Jsou to avarijové. Nevím, co chtějí, ale vím, že jsou nebezpeční, sakra, Noe je v nebezpečí. A já celou noc vymýšlel, co mám dělat. Chodil jsem po pokoji sem a tam, jenže na nic jsem nemohl přijít.
Jediný způsob, jak Noe chránit je, že pro ni budu ráno jezdit a odpoledne odvážet. Prostě ji nenechám samotnou.

,,Alexi, co se děje, jsi nějaký roztěkaný." Ozval se Jacob u stolu. Konečně totiž složil noviny.
,,No jo, kámo, má pravdu, a ještě k tomu vypadáš nevyspaně." Ozval se Dave v doprovodu Jeremyho.
Prohlédl jsem si je, ale pak sklopil hlavu k mobilu přede mnou. ,,Nic, nemohl jsem spát." Zamumlal jsem. ,,Není v tom něco jiného? Třeba, že myslíš na jednu holku a.." Nedokončil, protože jsem na něj zasyčel. ,,Nemohl jsem spát."
Vzal jsem si mobil, pak i krev a šel do pokoje pro věci. Vše potřebné jsem naházel do batohu, který skončil na mých zádech. Popadl jsem klíčky od auta, co ležely na mém stole a vydal se z pokoje dolů. ,,Ty chceš jet autem?" Zvedla na mě obočí Rita. ,,Jo." Stručně jsem odpověděl, nazul si boty a šel k autu.
Musel jsem si promnout párkrát obličej než jsem nastartoval a vyjel pro ni. Celou cestu jsem křečovitě svíral volant, všude se rozhlížel a kontroloval. Nelíbilo se mi to. Sakra já byl vyděšený, že by ji někdo mohl ublížit. Zastavil jsem před jejich domem a ihned šel ke dveřím, na které jsem následně zaklepal.
Otevřel mi Paul. ,,Alexi...vypadáš nevyspaně." Vyjelo z něj hned, co mě uviděl. ,,Těžká noc." Mykl jsem rameny. ,,Je tu Noe?" Zeptal jsem se. Otočil hlavu směrem dovnitř a zavolal na ni. Jen co přišla ke dveřím jsem si všiml těch kruhů pod očima, které make-up nezakryl, nebo se spíš ani nesnažila to zakrýt. Vypadala, jako by měla každou chvíli umřít, ale přesto byla nádherná. ,,Ahoj, chceš vzít do školy?" Zeptal jsem se, ale po včerejším rozhovoru mě pochopila. ,,Ahoj, jo ráda, dej mi chvilku, zajdu si pro věci." Pousmála se. Paul se podíval, jak odchází, pak na mě, znovu na ni a zase na mě. Myslím, že si všiml, že oba vypadáme jako mrtvoly a taky mi to potvrdil. ,,Oba vypadáte příšerně, stalo se něco?" Zeptal se. ,,Uhm...ne, vše je v pořádku." Ujistil jsem ho. Mlčeli jsme, až do doby než přišla, dala mu pusu a my mohli jít. Byla to veliká muka sedět vedle ní, viděl jsem jí to v očích, chtěla se mě na něco zeptat, ale radši mlčela. Vlastně si jen pobrukovala písničku, která vycházela z rádia. Měl jsem chuť jí položit ruku na stehno a říct, ať se netrápí, ale nějak mi končetiny a pusa vypověděly konec. Za to jsem je nesnášel, a můj mozek taky ne. Pořád mi říkal, ať si dávám pozor, protože mezi kamarádstvím a něčím víc, je velice tenká hranice. No já to moc dobře věděl. Myslím, že jsem se spíše přikláněl k něčemu víc, tedy rád bych, ale nevypadá, že by ona dvakrát chtěla. Možná to na sobě jen nedává znát, já bych asi měl taky.
Zaparkoval jsem na školním parkovišti, kde se někteří shlukovali a šeptali si něco. Vypl jsem motor a zastavil Noe v tom, aby odešla.
,,Po škole nikam nechoď, hodím tě domů." Řekl jsem jí a pousmál se. ,,Dobře." Usmála se na mě. Pak ale na chvíli zvážněla. ,,Alexi, je to něco vážného?" Zeptala se mě. Mlčel jsem. Nevěděl jsem, co mám říct. Sakra, že to bylo vážné, možná bych se měl poradit i s Jacobem a Paulem.
Řeknu jim to, až to bude vážnější, teď je to k ničemu.
,,Vidím, že jsi nespal, tak mě napadlo, že to má co dočinění s tím, co jsem ti řekla." Zamrkala na mě.
,,Není to vážné, neboj. Večer jsem jen nemohl spát, toť vše." Pohladil jsem ji po vlasech, naklonil se k ní a vtiskl jí na čelo pusu. ,,Dobře." Usmála se. Oba jsme vystoupili z auta. Měli jste to vidět. Ty pohledy všech na tom nádvoří, co čekali, až vylezeme.
Kluci jen měli otevřené pusy, zatímco ostatní holky nenávistně propalovaly Noemi pohledem, žárlily na ni. Myslím, že jsme je oba ignorovali a šli vedle sebe do školy. Od některých jsem slyšel kousavé poznámky, ale nehleděl jsem na to.
,,Páni, Alexi, já nevěděla, že máš takové auto." Uslyšel jsem Angee, tak jsem se pousmál. ,,No, ale mám." Mrkl jsem na ni. Objala zatím Noe a pak ji chytla za ruku. ,,Musím s ní něco probrat, takže ti ji už nevrátím, ahoj." Mrkla zase ona na mě a tahala Noe pryč ode mě. Noe se na mě podívala s mírným úsměvem, ale v očích bylo vidět, že se jí ani nechce s Angee jít. ,,Angee, žádný výslech." Zakňučela, tím mi to potvrdila. Uchechtl jsem se a zamířil pro věci na hodinu.