Black wings✔️

-37-

Alex McQueen

Nemohl jsem večer spát, protože jsem věděl, že je to moje vina. Všechno, co se jí za ty dva měsíce stalo, byla moje vina, všechny ty věci, útoky na ni, to vše bylo kvůli mě. Jen jsem ji objímal, zatímco ona spala. Konečně vypadala klidněji než předtím. Za tu dobu, co jsme odjeli nepromluvila, jedině mi řekla dobrou a toť vše, možná se na mě zlobí. Taky jsem nechtěl opustit všechny, na kterých mi záleží, ale tohle bylo to nejlepší v tu chvíli.
Stejně jsem nechápal, co mysleli tím, že jsme pro lidstvo oba důležití, vždyť to mě potřebují....
Leda, že by Noe byla ten čaroděj.
To by pak vše vysvětlovalo.
Proboha.
No tak teď už to chápu.

Pomalu jsem ji pustil a vstal z postele. Oblékl jsem si mikinu, mobil a vyšel z pokoje. Na chvíli jsem si chtěl zajít na vzduch. Jen jsem vyšel na terasu a sedl si na lavičku, kde jsem se uvolnil a vydechl. Na mobilu jsem si našel číslo na Ritu a napsal jí zprávu.

Já: Nějaké nové zprávy?

Chvíli jsem čekal, když ale nic nepřicházelo, tak jsem schoval mobil a hlavu si opřel o dřevo za mnou. Doufal jsem, že to všechno dobře dopadne, ani nevím, jak dlouho tohle všechno bude. Jen na chvíli jsem zavřel oči, ale nakonec jsem usl.

,,Alexi." Uslyšel jsem nějaký hlas, ale nereagoval. ,,Alexi?" Tohle už byl zoufalý tón, tak jsem se trochu pohl a zabručel. ,,To není vtipné." Zakňučela Noe. Zřejmě prohledala celou chatu, protože jsem uslyšel, jak se otevřely dveře a někdo si oddechl. Někdo na mě sáhl a já se jen ošil. ,,Proč spíš tady?" Ozvala se Noe, tak jsem pomalu otevřel oči. ,,Šel jsem jen na čerstvý vzduch." Odpověděl jsem a zívl. Noe se na mě vyčítavě podívala a posadila se vedle mě. ,,Myslela jsem, že jsi někam odešel." Řekla a hlavu si opřela o mě. ,,To ne, jen jsem nemohl spát, tak jsem si zašel tady, no a nějak usl." Odpověděl jsem a hlavu nechal klesnout na tu její. Rukou jsem ji objal kolem ramen a ještě na chvíli zavřel oči. Byl jsem nějaký polámaný, dokonce i ospalý. Bylo to příšerné. ,,Tak si běž ještě lehnout, já mezitím udělám snídani...no a máš vlastně sebou krev?" Zeptala se mě. ,,Asi ne, na to jsem nemyslel." Zamumlal jsem. ,,Nebudeš to potřebovat?"
Nevěděl jsem, jak dlouho bez krve vydržím, ale tohle mi bylo úplně jedno. Teď tu byly důležitější věci než krev. A to postarat se, abychom byli oba v bezpečí a nikdo nás nenašel.
,,Pokusím se to vydržet." Dal jsem jí pusu do vlasů.
Povzdechla si a pak se ode mě odtáhla, zvedla a odešla zpátky do chaty. Rozhodl jsem se si jít na chvíli opravdu lehnout, ale abych nemusel šlapat schody, tak jsem se vyvalil na sedačce, jednu ruku dal za hlavu, druhou na břicho a zavřel oči. Chvíli jsem jen tak ležel, ale po nějaké době usl.

***

Nevím, jak dlouho jsem spal, ale když jsem se probudil, tak tu byl až moc veliký klid. Rychle jsem se posadil a rozhlédl se kolem, abych zjistil, kde je Noemi. Nikde jsem ji neviděl, v kuchyni nebyla, ale byl tam papírek se vzkazem.

V troubě máš oběd, až se vyspíš, tak si ho vem, já jsem si šla lehnout. Miluji tě

Podíval jsem se a našel tam lasagne. Zvedl jsem překvapeně obočí a pousmál se nad tím. Je skvělá. Trochu ale na mě doléhalo to, že jsem dneska neměl krev, cítil jsem tu potřebu, tak jsem si radši vzal jídlo. Když jsem to snědl, tak jsem umyl nádobí, schoval ho a vydal se nahoru za ní. Musel jsem říct, že dnešní den byl pro nás takový unavený. Zřejmě na nás dolehlo to ze včerejšího dne. Oba dva jsme to potřebovali vstřebat a srovnat si to. Když jsem vešel do ložnice, viděl jsem ji sedět na posteli a dívat se na mobil, na kterém zřejmě byly fotky. Jenže nakonec s ním jen hodila na kraj postele a lehla si. ,,Děkuji za oběd, Noe." Řekl jsem a tím si připoutal její pozornost. ,,Není zač." Zamumlala. Ani se na mě neusmála. Nelíbilo se mi to, chtěl jsem aspoň vidět náznak úsměvu. Ale nic. ,,Uděláš pro mě něco?" Zeptal jsem se a posadil se na postel vedle ni. Zvědavě zvedla obočí a kývla. ,,Usměj se." Řekl jsem prosebně. ,,Nemám pro co se usmívat, Alexi, jsem někde daleko od táty a od lidí, které mám ráda, úsměv by mohl být maximálně falešný, ale ten vidět nechceš." Řekla mi se skleněnýma očima. Měla pravdu, ve všem. ,,Slibuji, že se to zase spraví, ale nechci, aby vedle mě celou dobu byla holka bez úsměvu...Miluji tě a strašně mě bolí tě takhle vidět." Odpověděl jsem. Lehl jsem si na záda, čehož využila a hlavu mi položila na hruď. Hladil jsem ji po zádech a dal jí pusu do vlasů. ,,Promiň, já jen, že se toho stalo hodně, dej mi čas." Řekla mi do hrudi.
,,Já vím." Zašeptal jsem.