The story of my life (Harry Styles FF)

Kapitola 31 - Gemma

Jason Chen - You are not alone (na straně----------------------------------------->  )

Avril Lavigne - I'm with you

,,Víš tenhle dům není nás všech.Je můj,kluků a holek sou jenom ty auta"vydechl Harry a já překvapeně zamrkala očima.

,,A-ale jak je to možný.Nechceš mi říct že si milionář nebo tak něco?"lapala jsem po dechu.

,,Vlastně jo sem,nebo vlastně moji rodiče sou"zavrčel Harry a zaťal pěst.

,,Řekni mi o nich víc Harry"řekla jsem najednou.O jeho rodině vlastně nic nevím.Vůbec nic a cítím že bych asi měla.Harry vydechl a začal:

,,Otec je advokát.Na můj vkus až nechutně placený advokát.Myslím že to byl jediný důvod,proč si ho matka vzala"odfrkl si a ironicky se zasmál,ačkoliv jeho oči zaplavoval smutek.

,,Skrátka já a moje sestra Gemma..."

,,Máš sestru?"vypískla jsem.Vidím že máme hodně věcí o kterých si popovídat.Jakmile jsem ji zmínila podíval se na mě a úskost v jeho očích ještě zesílila.Upřímně,už teď mi ho bylo líto.

,,No jo.Je to takovej magor,sem si jistá že si budete rozumět"zasmál se.

,,Hele!"hodila jsem po něm polštář,ale neubránila se úsměvu.No jestli je takovej magor jako já,je celkem jistý že si budem rozumět.

,,Prostě já a Gemma jsme vyrůstali v tý nechutně zazobaný "rodině" a umíš si asi představit jak nás vychovávali.Prakticky sme ani nemohli říct svůj názor.Samý "ano,máti" a "ale jistě otče" prostě děs.Nenáviděl jsem to..."zasyčel a znechuceně se úšklíbnul.

,,.Ale byl jsem tam kvůli ní,kvůli Gemmě.Záleželo mi na ní a tak jsem to překousával.Všechno bylo jinak vpohodě,ale jednou ve škole mi zazvonil mobil..."nadechl se aby mohl pokračovat a já viděla jak se myslí vrací zpátky do minulosti.

,,Zavolali mi z nemocnice,že Gemma...trpěla akutní bolestí hlavy a že jí pro jistotu na rentgen"Harry sklopil hlavu a pevně stiskl víčka k sobě.Sakra,to neni dobrý.To vůbec neni dobrý...

,,Řikal sem si,že to nic neni,že se jí prostě jenom udělalo blbě,ale když sem tam dojel..."obličej si vložil do dlaní.Samotný pohled na něj mě ubíjel.Nikdy jsem neviděla kluka takhle zničenýho.Měla jsem strašnou chuť,ne přímo potřebu ho obejmout a říkat,že všecho bude dobrý.

,,Má leukémii Kate"vydechl a i já cítila jak mě v očích štípou slzy.Neznala jsem ji,ale ohledně těhle věcí jsem byla vždycky poněkud citlivější.

,,K-kolik jí je a jak je to dlouho?"zavzlykla jsem.Harry se mi konečně podíval do očí a já i přes svoje uslzené viděla,jakou bolest a smutek v těch svých skrývá on.

,,Už půl roku a...je jí 24."Panebože,tak mladá!Život je někdy takovej debil.

,,A víš co je na tom nejhorší?Rodiče na ní úplně serou.Pořád se věnujou tý zasraný práci a..."jeho smutek se najednou začal měnit ve zlost.Vstal a hruď se mu divoce zdvihala.Vztekle se rozhlížel kolem sebe a já viděla,že hledá co rozbít,stejně jako já když jsem se mu svěřovala a tak jsem se rozhodla postupovat stejně jako tenkrát on.Vstala jsem,otřela si slzy a opatrně ho objala.Pevně jsem přitiskla svoje tělo na jeho a všimla si jak se jeho dýchání zase zklidňuje.

,,Jsem s tebou,Harry.Je mi to tak líto"vzlykla jsem a on si povzdychl.

,,Jo,mě taky.Utekl jsem z domova a nastěhoval se sem.Jezdili jsme sem o prázdninách,ale to už je dávno.Pak sem si sem nastěhoval pár kámošů a nakonec jsem barák nechal přepsat na nás všechny"vydechl a já vykulila oči.