Shadow

Kapitola 6- Surprise

,,Tati? Tati. Tati!!" Zakřičela jsem na něj když spal na těch dokumentech. Nechtěla jsem, ale musela jsem. ,,Co je?" Vyděsil se. ,,Promiň tati, jen si usnul na těch poznámkách od Dr. Selviga? Kdo to je?" Optala jsem se ho, když jsem viděla na poznámkách jméno o kterém nic nevím, protože když za tátu máte Tonyho Starka, škola je vaše priorita a nic jiného mě prý nemá zajímat. Pozdě. Usmála jsem se v duchu. ,,Jo, jsou to jeho poznámky, je to vědec víš." ,,Aha." ,,Kolik je hodin beruško?" Ptal se, když si mnul své hnědé, rozespalé oči. ,,Skoro 5 ráno pane." ,,Děkuji JARVISi. Uvař prosím kafe, a to dost silné ať ten dnešek přežiju." ,,Dobře pane, chcete taky slečno?" ,,Jako obvykle Jarve, děkuji." Ponořila jsem se zpět do svých myšlenek a zpracovávala údaje, které jsem měla před sebou. Všechny složky o jednotlivých "lidech", které jsem viděla na těch hologramech. A pak i poznámky od toho Doktora. Půlku jsem měla já a půlku Tony. Potom jsme si je vyměnili, abychom si prostudovali vše.

,,Tak, jak ti to jde beruško?" Přišel ke mně zezadu a v ruce držel jeho a moje kafe. ,,Zjistila jsem něco o Thorovi, Doktoru Bannerovi a Kapitánovi? Říkám to dobře?" Otočila jsem se na židli a vzala si od něj to kafe. ,,Ano, slavný Kapitán Amerika, byl v jeho době symbol Ameriky. Táta o něm pořád mluvil, byl pro něj to nejlepší co se mu kdy prý povedlo." Povídal táta smutně a i s trochou vzteku. Mě ho bylo hodně líto. Táta není tak špatný, když ho lépe poznáte. ,,Děda byl na tebe tak přísný?" Optala jsem se ho s lítostí v očích. ,,Byl pro něj něco mimořádného, mluvil o něm neustále, zatímco já jsem byl opovrhovaný. Ani nevíš beruško jak se snažím, abych nebyl stejný." ,,Ale v něčem ti děda i pomohl. Určitě tě měl rád tati." Řekla jsem mu vážně. ,,Myslíš ten prvek?" Přikývla jsem. ,,Jednu dobrou věc pro mě udělal no." ,,Jednu?" Radši odešel, nechtěl se se mnou o dědovi bavit.

Po chvíli ke mně přišel, asi o tom všem přemýšlel, zahleděl se mi hluboko do očí a ruku mi dal na tvář. Měl trochu drsné ruce od práce, od toho jak vynalézával, ale mně to nevadilo. Cítila jsem jeho lásku, otcovskou lásku. Mám tátu ráda. ,,Jsi po své matce. Taky tak krásná, ale oči, ty máš po mně." Usmál se na mě a hladil mě po tváři. ,,Tati? Řekni mi něco o mámě, prosím." ,,Co by si chtěla vědět beruško." ,,Všechno tati, už mi konečně řekni pravdu." Prosebně jsem se na něj podívala. ,,Byla krásná, od přírody husté zrzavé vlasy jako ty, zeleno modré oči, úžasnou postavu...." Musela jsem ho zarazit dříve než mi řekne něco, co nechci vědět. ,,Tati, tyhle detaily si nech, ty vědět nechci." ,,Promiň, nechal jsem se unést. Byla hodná, usměvavá a pomáhala ráda druhým." ,,Tak aspoň vím, po kom mám ty špatné vlastnosti." Ušklíbla jsem se na něj. ,,Ty prostě musíš zničit každou hezkou chvilku." Zasmál se. S tímhle má táta pravdu, často to totiž říkala i Eliz, když jsme měli svoji deep chvilku, řekla jsem potom něco bláznivého.

Najednou se rozpípalo a rozsvítilo červené světýlko. ,,Tati? Co se děje?" ,,Musím si něco zařídit." ,,Iron Man?" Můj strach o něj se teď zvýšil tak na 10 000%. ,,Jdu s tebou tati." ,,Si normální? Je to nebezpečné!!" ,,Buď jdu s tebou, nebo nejdeš ani ty!!" Vykřikla jsem, stoupla jsem si a hleděla na něj se slzama v očích. ,,Nechci aby se ti něco stalo, si moje jediná rodina, kromě Pepper a nechci tě ztratit." ,,Právě proto půjdu s tebou. Aspoň mě budeš mít pod kontrolou." Navrhla jsem mu. ,, No tak jo, konečně se podíváš do mé pracovny. Zajímá mě ale po kom si tak strašně tvrdohlavá." Poznamenal, ukázal na mě a jeli jsme výtahem do patra pod námi.

Otevřely se dveře výtahu, před námi byla chodba a schody dolu. ,,Tak pojď, nebo budeš v tom výtahu až do rána?" ,,Už jdu." Šli jsme po schodech dolu, dělala jsem, že jsem tu nikdy nebyla, ale to bych lhala. Už jsem viděla tátovu pracovnu.
Velká, prosklená místnost, jak jinak než na přístupový kód. Neviděla jsem jaký kód táta zadával, ale najednou se dveře otevřely a já prošla dovnitř, táta šel hned za mnou a dveře se za ním zavřely automaticky. ,,Páni." Řekla jsem s otevřenou pusou. Přede mnou se objevili roboti, kteří tátovi pomáhali.

Pracovní stoly plné krámů, neumí si uklízet? A pak jsem uviděla to nejlepší. U zdi stály obleky. Několik variací a každý s jinými vylepšeními. ,,Mám pro tebe překvapení." Podotkl po chvíli táta a já se na něj s údivem a zájmem podívala. ,,Zavři oči." ,,Tati, nejsem malá." Povzdechla jsem si. ,,Zavři je." Tak jsem je trochu s protestem zavřela. Nemělo smysl se s ním hádat, protože i kdybych byla dospělá, bude se mnou jednat jako s malou. ,,Můžeš je otevřít." ,,Tati?" Můj úsměv vypovídal za vše. V obličeji jsem měla údiv. Zmohla jsem se jen na pár slov. ,,To je moje??" Otočila jsem se na něj a on jen přikývl. Moje první mise s tátou a hned takové překvapení. Co přijde dál?

Slov: 853