Shadow

Kapitola 12- Maya a její tajemství

Do té zasedací místnosti, nebo jak se tomu říká přišel ředitel této organizace. Nick Fury. Asi to nebude moc příjemný člověk. Vypadá strašně přísně, jako náš učitel matematiky a fyziky. Divím se, že jsem vždycky prolezla.

,,Doktor Banner je tu jen, aby vystopoval ten Tesseract. Doufám, že mu vy a vaše dcera pomůžete." ,,Aspoň se něco přiučím." Pomyslela jsem si. Stála jsem vedle táty a do debaty už jsem se radši nezapojovala. Řekla bych něco špatného a ještě by tu začala občanská válka. To nemám zapotřebí.

,,Co ta Lokiho hůl, možná je kouzelná, ale funguje jako zbraně Hydry." Vysvětlil nám Kapitán. Možná není tak blbý jak vypadá. Takhle to říkával táta jo, ne já.! Mně vlastně Cap připadá docela v pohodě. Nějaké vlastnosti asi budeme mít stejné. Jen doufám, že mě táta za ně neupálí na hranici, taková čarodějka zase nejsem. Tedy, kdo ví?

,,Tím si nejsem jistý, ale napájí ji ta kostka. Každopádně bych rád věděl jak se mu s ní povedlo proměnit dva z mých nejlepších lidí na svý okřídlený opice." Dořekl Fury naštvaně. ,,Opice? To nechápu." Řekl Thor nechápavě. ,,On neví co jsou to opice? No, tak u něj to ještě pochopím. Není z našeho světa." Pomyslela jsem si. Je to ale zvláštní. Na to mu Steve odpověděl. ,,Já jo. To je z Čaroděje ze země Oz." Zněl docela pyšně. Asi nám chtěl ukázat jak už pokročil ve své studii dnešního světa. No, moc se mu to nepovedlo. Táta jen protočil očima. Loktem jsem do něj drcla a zašeptala. ,,To jako myslí vážně?" Jen pokrčil rameny. Asi si toho nemám všímat. V tomhle ho poslechnu. Po chvíli ticha táta navrhnul. ,,Jdeme na to doktore?" ,,Pojďte za mnou, oba." Ukázal nám směr Bruce. ,,Počkejte ještě chvíli." Zastavil ho Fury.

Najednou jsem měla divný pocit u srdce. Je to ten stejný pocit, který mám když táta odjede, neřekne mi kam jede a vrátí se za měsíc nebo dýl. Pocit strachu a beznaděje přimíchaný směsí frustrace a ponížení, které mě za chvíli čeká.

,,Slečno Stark, mám pro vás dobrou zprávu. Na základě vašeho životopisu a tréninků, kterých jste se zúčastnila a udělala na výbornou vás oficiálně prohlašuji za agentku naší organizace." Usmíval se. Jenže já jsem se v tu chvíli chtěla propadnout hambou do země. Všichni na mě koukali s otevřenou pusou, jenom táta vypadal že asi brzo vybuchne jak atomová bomba.

Nevěděla jsem jak mu to mám vysvětlit. Otevřela jsem pusu, ale začal on. ,,Cože si to udělala!!!" Zakřičel na mě a všichni agenti se na nás teď dívali. Upírali na mě své oči plné zvědavosti, posměchem a soucitu.

,,Agentka? Proč zrovna agentka!! Můžeš být čím chceš a ty si vybereš tohle?!!! Nevychoval jsem tě proto, aby ses nechala někým zabít!!! To mám za to všechno? To jak jsem se o tebe staral, vychoval, bál se a byl s tebou když si měla problémy a bylo ti nejhůř? Tohle je vděk? Si úplně stejná jako tvoje matka, stejně tvrdohlavá a nedbáš na city ostatních!!!!"Dokončil svůj monolog.

Cítila jsem se jako malá holka která rozbila vázu po prapraprababičce. Přesně kvůli tomu jsem se mu to bála říct. Protože by křičel a supěl a nenechal by mě to vysvětlit. Ano, bylo špatné mu to tajit, ale kdybych mu to řekla bylo by to stejné nebo i horší. Nejsem podle jeho představ a dává mi to dost najevo. Zastání mám jedině u Pepper, ona jako jediná mě chápe. Asi to bude tím, že je žena a já dívka. V určitých věcech mi prostě táta nerozumí a asi ani nikdy rozumnět nebude.

Cítila jsem jen jak mi tečou slzy po tvářích. Podívala jsem se na něj a odpověděla mu s rozklepaným hlasem. ,,Chtěla jsem být užitečná jako ty. Chtěla jsem pomáhat jako ty. Nechci být známa jen jako dcera slavného Anthonyho Starka. Chci,aby mě znali jako Mayu Stark. Ve škole se se mnou baví všichni, ale ne kvůli mně, ale kvůli tobě a tvému jménu. Učitelé jsou na mě hodní jen proto, aby si tě nerozházéli. Nechtěla jsem ti ublížit, vždyť víš jak moc tě mám ráda tati, ale zkus mě pochopit prosím. Nevěděla jsem, že ti mamka ublížila, jak bych taky mohla?? Vždyť o ní nic nevím, nic mi neřekneš." Rozbrečela jsem se už úplně. Nemám ráda, když brečím a ještě ke všemu na veřejnosti. A také když na mě křičí před někým cizím. Teď momentálně před mými kolegy. Cítila jsem se trapně. Já vím, že neměl život jednoduchý a já mu přidělávám starosti. Jen bych chtěla aby pochopil, že ten můj život také není jednoduchý. Navíc, já mu lhát nechtěla. Jen jsem mu to chtěla říct až bude lepší příležitost. Myslela jsem si, že ho na to nějak připravím. Jenže osud tomu chtěl jinak.