Shadow

Kapitola 5- Koukám, že už si to ode mne chytil

,,Opravdu potřebujeme tolik věcí? Vždyť je táta horší jak ženská s tím nakupováním." Odfrkla jsem si. Tolik věcí co nepotřebuje. To je celý on. Aspoň že Pepper toho moc nechtěla, ale když potřebuji něco já to má táta keců i když vím že to myslí ze srandy, tedy doufám.
,,Prosím, řekni mi, že už jdeme do auta." Výraz znuděné puberťačky odpovídá za vše. ,,Ještě musíme pro tu nejdůležitější věc." Odpoví mi Happy s náručí plnou tašek. ,,A co to pro pána Boha má být?" Protočila jsem očima, být v obchodním centru skoro půl dne je únavné. ,,To nevím, pan Stark něco objednal a my to máme vyzvednout." ,,No to je super a jak dlouho to bude trvat?" Zase se ukazuje moje ironie. ,,Čím dřív ty věci naskladáš do kufru, tím dřív odjedeme." Odvětil s dávkou sarkasmu. ,,Koukám, že už si to ode mne chytil." Zasmála jsem se až mi jedna z tašek málem spadla na zem.

,,Jak dlouho na tu věc co máme vyzvednout budeme ještě čekat?" Znuděná, unavená a podrážděná puberťačka, nic lepšího neexistuje.
,,Ještě chvíli to vydrž, pak si můžeš lehnout."

,,Promiň" ,,Za co se omlouváš?" ,,Za to, že jsem tak protivná, ale jsem jen unavená, víš, škola mě dneska vyčerpala a teď ty nákupy pro tátu. Jen jsem se ti chtěla omluvit a poděkovat, že si to se mnou vydržel." Sedím zabořená v zadní sedačce a oční víčka mi padají, ale nesmím usnout.

,,Mayo. Mayo. Mayo vstávej!" ,,Co? Co se děje!!" Vykřikla jsem leknutím. ,,Jdu vyzvednout tu zásilku. Jdeš se mnou? Nebo tu budeš?" ,,Jak moc s tím chceš pomoct?" ,,Je to jen malá krabička." Zasmál se Happy ,,Takže mě nepotřebuješ." Úsměv se mi objevil na tváři. 
Asi jsem musela usnout, protože když jsem se probudila byli jsme doma. ,,Happy?" ,,Ano slečno Starková?" ,,Co tak formálně?" Ušklíbla jsem se na něj. ,,Jste doma slečno, proto tak formálně." Díval se do zpětného zrcátka. ,,Tak já ti aspoň pomůžu s těma věcma nahoru jo?" Usmála jsem se a on na mě taky.

Cinkl výtah a dveře se otevřely v našem obýváku. ,,Pepper.!" Rozeběhla jsem se za ní a objala jí. Tak moc mi chyběla. Byla totiž zase někde na nějakém jednání za firmu. ,,Ahoj zlatíčko." Přivítala mě sametovým hlasem. Happy mezitím všechny tašky a krabice odnášel do tátovy pracovny kam samozřejmě já nesmím.
,,Kde je táta? To je pořád pryč??" ,,Šel si jen něco zařídit." Usmála se na mě takovým tím falešným úsměvem. Z ničeho nic jsem slyšela tátu, ale nikde nebyl. Zase někde lítá.

,,Já jsem připravenej, teď je to na tobě." ,,To je táta?" Zeptala jsem se, ale Pepper neměla čas mi odpovědět. Proto jen kývla na znamení, že ano. ,,Odpojil si elektrický vedení? Jsme mimo síť?" Mluvila Pepper do komunikačního zařízení, které měla v uchu a které je zabudované do každého tátova obleku. Jo, to jsem mu taky pomáhala vymyslet. Táta by to totiž beze mne nezvládl.

,,Stark Tower bude za chvíli první energeticky soběstačný mrakodrap." Odpověděl jí v klidu. ,,Pokud to ten obloukový reaktor zvládne a bude fungovat." Pepper měla v hlase výsměch. ,,Určitě. Zapni to." Pepper něco zmáčkla a byla na ní vidět nedočkavost. Já mezi tím vyběhla na terasu a koukla se dolů, najednou se začalo všechno rozsvěcet. ,,Jak to vypadá?" ,,Jako Vánoce, ale Santa jsem...já." To je celý můj táta, legrace a ironie v jednom. Mám je oba dva strašně ráda jenže už je toho moc. Já jsem tu taky. Vždy když jsou spolu mají oči jenom pro sebe. Vůbec to nechápu. Doufám, že až budu starší, pochopím to a pocítím taky takovou lásku, jako mají oni k sobě. ,,Musíme rozšířit naši veřejnou kampaň, svolám ti tiskovku. Já jedu zítra do Washingtonu jednat o dalších stavbách a....." nestačila to ani říct a táta už ji přerušoval, to má taky v oblibě. ,,Pepper nepřeháníš to? Zvolni, užívej si trochu." ,,Pojď sem a užijem si spolu." Řekla Pepper svůdným hlasem jako kdybych tam nebyla. Je mi z toho na zvracení. ,,Pane, máte na lince agenta Coulsona ze S.H.I.E.L.D.u" Co by táta bez Jarva dělal. Jako malá holka jsem se ho bála, ale teď je to to nejlepší co táta vyrobil, samozřejmě že i Iron Man je super věc, ale měla jsem o něj přeci jen strach, je to má jediná rodina, ne že by Pepper nebyla ale táta je moje krev, moje DNA. ,,Nemůžu, už jsem pryč." Upřímně? Divím se že ta jeho ironie ještě nikoho tak nenaštvala, aby mu jednu vrazil. A teď nemyslím padouchy, ale obyčejné lidi.