Ahoj všichni, děkuji všem za přečtení a hlasování, moc mě to potěšilo. Je to můj úplně první příběh, doufám že se vám líbí. A slibuji bude to lepší. Budu ráda za komentář, ať už pozitivní nebo negativní. Chtěla bych se zeptat jestli mám pokračovat s psaním. Když tak napište do komentu jestli ano nebo ne, abych věděla jestli ten příběh má cenu. Přeji příjemné čtení.
Seděla jsem v první lavici s Amandou, ta holka je takovej neutrál, ale dá se s ní bavit. Dříve jsme se moc nemusely, čas ale vše změnil a já ji poznala lépe. Přeci jen, neodsuzujte člověka na první dojem, ten může klamat. Eliz sedí za mnou s Tessou, která nás občas dohání k šílenství, ale může to být i horší ne?
Máme zrovna hodinu chemie. Je to strašná nuda, tedy alespoň pro mě. Ostatní na to koukají jako když to v životě neviděli a to jsme to brali minulou hodinu. Prostě třída plná idiotů. Jsem zvědavá, na jakou univerzitu se chystají.
Učitelka zrovna kreslila něco na tabuli, když v tom se ozval v rozhlasu hlas našeho pana ředitele. Oznamuje nám co se tento týden bude dít, jako každý týden. Dnešní týden má totiž proběhnout matematická soutěž a sjedou se sem studenti z jiným škol. Je mi jasné, že mě donutí jít, ale tak co, stejně nemám nic v plánu. ,,Mayo?" Ozve se za mými zády šeptem. ,,Proč když je hodina mi nutně potřebuješ něco říct, vždycky." Zasmála jsem se tlumeně. ,,Nechceš po škole někam zajít? Třeba do kina?" ,,No, já nevím, musím se zeptat Happyho a ten se musí zeptat táty a.." chtěla jsem pokračovat ale ona mi skočila do řeči. ,,To tě pořád takhle hlídají jako malé mimino? To je otrávný, tvůj táta je strašný posera." ,,Hele! Nech toho jo! Ne všem rodičům jsou jejich děti ukradený, no tak má o ni strach, no a? Je to normální, když má tak nebezpečnou práci!" Ozvala se najednou Eliz a v hlase měla znát vztek, zlobu a trochu i dávku žárlivosti. Dřív byly s Tessou nejlepší kamarádky, jenže teď už to není co to bývalo. Když jsme se s Eliz začaly více bavit, Tessa toho využila a začala se ke mně vnucovat, víc se se mnou bavit. Eliz to dost štvalo a i občas žárlila, ale neměla proč. Vždycky to bude moje nejlepší kamarádka, protože ona jediná mě má ráda kvůli mně, ne kvůli tátovi a Iron Manovi. ,,Ohhh, please fuck me." Řekla Eliz, ještě půlka dne před námi a ta holka už by nejradši zmizela. Já ji prostě miluju. ,,To vydržíš." Povzbudila jsem ji. Musí to zvládnout nebo to tu nezvládnu já.
Druhá půlka dne uběhla celkem rychle, než jsme se totiž nadáli byl konec školy. Na Eliz bylo ještě vidět, že jí Tessa leží v žaludku, ale nedávala to najevo i když to už na ni poznám. Zkušenosti. Ale musím uznat, že je to dobrá herečka.
,,To už je konec?" Řeknu směrem k Eliz když uslyším zvonek. ,,Jo, ta druhá část utíkala rychleji, díky bohu."Odpoví a jdeme spolu ke skříňkám. ,,Mám s tebou počkat než pojedeš?" Zeptám se jí se zájmem protože domu se mi ještě nechce.
,,No jasně, že se vůbec ptáš. Tak co,
viděla si ten nový díl?" Miluju když se mě na to ptá. Pak strávíme spoustu času jen s teoriemi co se asi stane. Jenže když vidím velké černé auto před školou dojde mi, že s ní na ten autobus asi nepočkám. Dojdeme k autu a Happy vystoupí. ,,Proč si tu?" Moje zvědavost ve mně hoří a doplňuje ji nedočkavost. ,,Jindy mě odváží jiní tátovi poskoci, ale dneska si mě odvezl ty a teď si pro mě i přijel." Skončila jsem svůj monolog. ,,Pan Stark mě pověřil na tvou ochranu, aby se ti něco nestalo, proto jsem tě odvezl a zase tě přivezu, je to jeho rozkaz a jako jeho zaměstnanec musím poslechnout i když mi to nedělá zrovna radost, že na starosti jsem tě dostal zrovna já." Protočila jsem očima nad tím co mi právě řekl. ,,Tak tě aspoň odvezeme Eliz." ,,Nemůžeme." ,,Proč ne?" ,, Pan Stark mi zadal nějaké úkoly, stejně tak i slečna Pottsová." Oznámil mi Happy. ,,Promiň." Podívala jsem se směrem kde stála Eliz. ,,V pohodě, já to chápu, nemáš to lehké." Odpověděla a dala mi ruku na rameno. ,,Tak zítra jo?" Usmála se, ale v očích měla smutek a vztek. Nevěděla jsem jestli je to ještě kvůli Tesse nebo kvůli tomu, že s ní nemůžu počkat. Mrzelo mě to taky, ale táta je táta. Usmála jsem se a zamávala jí. Nastoupila jsem do auta a připoutala se. Doufám, že bude na silnici opatrnější než byl ráno, a taky že to auto má kdyžtak vzadu airbagy.
Když jsme se rozjeli chvíli jsem se bála o svůj život, ale pak už jsem si na Happyho "jízdu smrti" zvykla. Jenže pořád mi něco vrtalo hlavou.
Co přede mnou tají. Proč poslal Happyho. Proč ho poslal na mou ochranu? Co mi zase neříká. Celému světu oznámí že je Iron Man, ale vlastní dceři neřekne co se stalo s její mámou. Bojí se o mě? Nebo mi jen nevěří? Přála bych si znát pravdu. ,,Co je? Jsi nějak potichu, to u tebe není normální, stalo se něco?" Zeptal se Happy aniž by spustil oči ze silnice. ,,Ne, jen přemýšlím." ,,A nad čím?" ,,Nad mámou. Jaká asi byla, jak vypadala a proč tu není se mnou." Můj zkleslý hlas se třásl, měla jsem co dělat abych se nerozbrečela. ,,Happy, ty si znal mojí mámu?" Můj roztřesený hlas se ozval z mého hrdla, ale Happy mi jen normálně odpověděl ,,Ano, znal, ale na tvé otázky ti musí odpovědět jen pan Stark." Přesně tuhle odpověď jsem čekala. Proč mi to nemůže říct, to je to tak zlé?
V mém mozku mi běhalo tolik otázek a tak málo odpovědí. Proč mi nikdo nechce říct pravdu.! Bojí se snad, že bych ji neunesla? Nebo mi můj vlastní táta nevěří? Změnilo by to můj život kdybych se dozvěděla tu vytouženou pravdu, kterou chci znát už od raného věku? Co je s mojí mámou a kde je. Je vůbec naživu? Nebo je mrtvá? Chci znát pravdu, ale jak, když mi ji nikdo neřekne. Přeji si ji znát.
To jsem ale netušila že se mé prosby vyplní. Dnešní večer vše změní, můj
osud, můj život a i mě. Už brzy se dozvím všechno. Ale za jakou cenu.
Slov: 1599
ČTEŠ
Shadow
Fanfic,,Systém je stabilní, bezva." Říkala Pepper zatím co se dívala na holografické plány. ,,Samozřejmě, že je, sám sem ji nastavoval což mě přivádí k otázce Jaké je to být génius?" Pepper se na něj otočila s lehkým úsměvem ,,No to já přeci nemůžu vědět...
