Shadow

Kapitola 31 - Dostaneš se z toho

Smutek, lítost, strach, bezmoc a mohla bych pokračovat dál. Jak jim muselo být, když za jediný den se stalo tolik věcí. Všichni ještě stále byli v šoku. Ještě aby ne.

Venku bylo krásně. Na blankytně modré obloze svítilo a hřálo slunce a jeho paprsky přinášeli klid. Thor, který byl z lodi schozen na zem násilím a který dokázal ten pád přežít šel loukou, již byla poseta různými květinami, ale i plevelem. Něco v té vysoké trávě hledal. Všichni víme co. Přišel ke svému kladivu a váhavě nad ním stál. Jakoby už nevěřil, že je hoden své moci, když viděl, jak jeho bratr zabil agenta Coulsona a jak ublížil té nebohé dívce, která si tento zážitek bude pamatovat až dokonce svých dnů, a nebude to jediný zážitek, který jí zanechá vzpomínky na tak hrozné věci.

Thor dal ruku v pěst a vzápětí ji zase uvolnil. Hleděl na své kladivo a nebyl si jistý, zda se má pokusit své kladivo zvednou nebo ne. Je stále ještě hoden své moci? Nebo zklamal natolik, že už ne.

,,Spadnul si z oblohy." Řekl neznámý hlas. Bruce, který se už dávno přeměnil z běsnící zelené příšery zase do lidské podoby, ležel na sutinách, které se převážně skládaly z cihel a kovu. Byl jako omámený. Rozhlížel se kolem sebe na tu spoušť. Byl celý od prachu. Proto si odplivl, jelikož ho měl i v puse. Zvedl se do sedu a otočil se za tím hlasem. Byl to nějaký hlídač, který asi hlídal tuto čtvrť. Díval se na Bannera a ten zase na něj. Bruce seděl v těch sutinách, zaprášený a celý nahý. Pokoušel si vzpomenout, co se sakra stalo. Vypadla z něj otázka ,,Zranil jsem někoho?" Bylo pochopitelné, že měl obavy. Nic moc si nepamatoval a ještě byl tak hodný člověk, že ho nezajímalo, jak je jemu, ale zajímal se, jestli neublížil ostatním.

Hlídač mu odpověděl ,,Ne, je to tu už dávno opuštěný. Ale pořádně si vyděsil pár holubů." Zasmál se trochu, aby tuto situaci odlehčil. Banner byl v hlouby duše rád, že nikomu neublížil, věděl však ale, že S.H.I.E.L.D muže na to mít jiný názor, zvlášť když jim zničil půlku lodi. ,,To je štěstí." Řekl tomu hlídači a chytal se za kořen nosu a mnul si oči. ,,Spíš dobrá trefa. Byl jsi při vědomí, když jsi padal." Stál na té suti a díval se na Bannera dolů. Ten byl trochu vyděšený a s očima upírajícíma se na hlídače řekl ,,Vážně?" ,,Viděl jsem to. Projel si stropem." Přitakal mu hlídač a ukázal na strop, kde byl obrovská díra a pokračoval ,,Velkej, zelenej a úplně nahatej." Dopověděl a sklonil se pro něco na zem. ,,Tu máš." Hodil Bannerovi oblečení ,,Předtím by ti to bylo malý, ale teď, když si se scvrknul, ti to snad bude." Banner se natáhl pro to oblečení a začal si nandavat kalhoty ,,Děkuju." Řekl vděčně a rychle si je nasazoval. Nebylo mu 2x příjemné, tam sedět na zemi v prachu a ještě k tomu nahý před hlídačem, i když to byl jen starý pán. ,,Seš emzák?" Zeptal se upřímně hlídač. ,,Co?" Zarazil se Banner a zvedl se, když si zapínal kalhoty. ,,Mimozemšťan, z vesmíru." Upřesnil mu svojí otázku hlídač. ,,Ne." Řekl Bruce, který nechápal tuto otázku a ani to, proč se ho na to ten hlídač ptá a pokračoval v oblíkání. Hlídač mu na to zase upřímně řekne ,,No, tak to by ses měl asi léčit." A s tímto odcházel pryč. Banner jen přikyvoval. ,,Mmmh."

Mezitím se nahoře v lodi Barton snažil bojovat s tím bludem, co měl v hlavě. Třásl hlavou tam a zpět, jakoby ho chtěl vytřást ze své hlavy pryč. Byl v polosedě, ruce přikurtované koženými pouty. Natasha seděla kousek od něj na židli a pozorovala ho. Clint zatínal svaly na rukou a v obličeji bolestné grimasy. Zhluboka dýchal a všude měl kapičky potu. ,,Clinte. Dostaneš se z toho." Řekla mu Natasha, ale pro něj to znělo, jakoby byla v dálce. ,,Jak to víš?" Zeptal se jí a uchechtl se. ,,Jsi si tak jistá." Znělo to, jakoby se jí vysmíval, ale ona věděla, že to ještě není úplně on. Zvedla se ze židle a stoupla si za lehátko, na kterém ležel, a na stolku mu tam nalila do skleničky vodu. Mezitím co on těkal očima všude možně po místnosti. ,,Mám všechno ve tmě. Musím ho dostat ven." Zaklonil hlavu a nechal ji na položenou na lůžku. ,,Musím...." ,,Srovnáš se, ale chvíli to potrvá." Řekla mu, když mu nalévala do skleničky tu vodu. ,,Nechápeš to." Řekl jí. Byly v místnosti, kde byli jen sami dva. Nechtěla, aby je někdo rušil. Chtěla, aby se z toho její nejlepší kamarád dostal co možná nejdříve.

Stála pořád za jeho hlavou a pokládala konvici a sklenici s vodou a on jí mezitím říkal ,,Už ti někdo vzal mozek, aby si s ním hrál? Vyrval tvý já a nahradil ho svým?" Oddechoval a díval se do stropu. ,,Víš, co to je být něčí stín?" ,,Dobře víš, že ano." Podívala se na něj nevěřícně, ale neměla mu to za zlé. Věděl o její minulosti, a i přesto se jí ptal na to, jestli to zná, když moc dobře věděl, že ano. V tu chvíli si to ale neuvědomil. A ona mu to neměla za zlé.

Oddechoval a hlavu dal zase zpět a díval se na stranu. Nat stála za ním, ruce položené na té konvici a sklenici. ,,Jak to, že jsem zpět? Jak si ho zahnala?" Ptal se jí s neuvěřením v hlase. ,,Kognitivní rekalibrace." Odpověděla mu prostě a přešla k jeho lůžku ,,Praštila jsem tě do hlavy." Sedla si na lůžko, dívala se mu do očí a usmála se. ,,Dík." Řekl jí trochu ublíženě, ale nebylo to s hněvem, spíše bych řekla, že s ironií. Nat se na něj otočila a s trochu šibalským úsměvem se na něj dívala. Po chvilce mu začala rozepínat kožená pouta. On se na ní upřeně díval s otázkou na jazyku ,,Natasho, kolik agentů jsem....." nestihl to ani doříct když se na něj podívala a řekla mu důrazně ,,Přestaň. Ty si nic nedělal, Clinte. Byl to Loki." Pořád se dívali jeden druhému upřeně do očí. Natasha chtěla Clinta uklidnit ,,To on je ta stvůra a na jeho kouzla jsme nebyli vycvičeni." ,,Podařilo se mu utéct?" Zeptal se s klidem Clint. Natasha sklopila hlavu a trochu zdráhavě odpověděla ,,Jo...... Zabil Coulsona.......A také unesl Mayu." Clint z toho byl v šoku a zároveň překvapený. Vyčítal si, že nebyl silnější, aby mu vzdoroval. Jeho kolega je mrtvý a Maya, která mu přirostla k srdci, jakoby to byla jeho vlastní dcera, byla unesena tím parchantem.

Natasha zvedla svůj pohled na Clinta a zeptala se ho ,,Asi nevíš, kde teď je." Clint zakroutil hlavou na znamení, že ne. ,,Nesvěřoval se mi. Jen poroučel." Natasha se zvedla z Clintova lůžka a zadívala de skleněným oknem ven z místnosti. Clint se zvedl taky, sedl si na lůžko a nohy spustil dolu. Sáhl pro sklenici s vodou a ještě než se napil, řekl Natashe, která stála u okna ,,Ale rozjede to už brzo. Dneska." Dal si sklenici ke rtům. Natashe se otočila zpět na něj a řekla ,,Musíme ho zastavit." Clint se podíval zpět na ní a zeptal se ironií ,,My? Kdo?" ,,Nevím." Odpovědela mu trochu se zoufalstvím. ,,Všichni, kdo zůstali." Pokrčila rameny. Clint chvíli mlčel a pak řekl ,,No jo, kdybych Lokimu prohnal hlavou šíp, asi by se mi spalo líp." Myslel to smrtelně vážně. Uchechtl se. ,,Teď mluvíš, jako dřív." Poznamenala Nat a sedla si k němu. ,,Ale ty ne." Podíval se na ní. Znal ji dlouho na to, aby věděl, že není ve své kůži. ,,Jsi špiónka, ne voják." Poznamenal Clint ,,Ale najednou se ženeš do války. Proč?" Zeptal se jí tvrdě. ,,Co ti Loki udělal?"

Slov: 1280