,,JARVISI vypni to." Řekla jsem ospale. ,,Pan Stark mi nařídil, že vás mám vzbudit co nejdříve." Řekla UI vytvořena nikým jiným než mým otcem. ,,Už vstávám jen to prosím vypni, ten zvuk je nesnesitelný." JARVIS vypl budík zatímco jsem se posadila na své posteli. Znáte ten pocit když musíte vstávat, ale vůbec se vám nechce a nejradši byste byli ještě v posteli až do oběda? To já mám každé ráno. Nesnáším rána, panebože jak mně se nechce do školy. Ne, že by mi nešlo učení jsem chytrá po tátovi a možná i po mamce i když o té moc nevím, když se zeptám taťky co se stalo s mamkou neodpoví a radši přede mnou uteče. Proč se mi zdá, že mi pořád něco tají. Jsem už dost stará na to, abych to pochopila, jenže pro něj jsem pořád jeho malá beruška. Ale to jsem odbočila. Nejhorší předměty co máme na škole? Zkuste hádat. Všechny. Jako, ne že by mě to nebavilo, ale učíme se to co umím, tedy alespoň z matematiky, fyziky, biologie a chemie. Když máte tátu génia a učí vás všechno co ví, protože jednou budu šéfem prý já tak to jinak nejde. Pípavý zvuk mě vrátí zpět do reality. ,,Přeji vám dobré ráno slečno Starková, vyspala jste se dobře?" Zeptala se mne UI. ,, No JARVE, existují i lepší rána, například ta, kdy mě nebudíš." Odpověděla jsem s ironií. ,,Pan Stark vám vzkazuje abyste se dostavila do kuchyně na snídani." Řekl a já věděla co to znamená. Zvedla jsem se z postele a v pyžamu, které tvoří černé kraťasy se srdíčky a světle fialové tílko jsem se vydala do kuchyně na snídani. To byste nevěřili jak je v NY teplo, to určitě bude globální oteplování 😂. Nasadím si svoje chlupaté pantofle a vyrážím ze svého pokoje směrem k nejlepší místnosti, teda hned po mém pokoji.
Už z chodby cítím něco o čem nevím jestli je dobré nebo špatné. Když přijdu do obýváku který je velmi prostorný, s pohovkou a křesly z hnědé kůže, příjemným koberečkem pod konferečním stolkem který je prosklený a na proti sedačce je obrovská plazmová televize, která je na zdi a pod ní je krb. Obývák máme propojený s kuchyní jenž je moderně vybavená, přeci by si můj bohatý otec nepořídil něco nemoderního a zastaralého. Další částí naší prohlídky tvoří bar, to byla, nebo spíše je tátova svatyně. Na některé kousky mi nedovolí ani se podívat. Tráví u něj hodně času a když ne u něj, tak má několik láhví v pracovně. Tam mám přísnej zákaz vstupu. Už několikrát jsem se pokoušela tam dostat, ale buď mě prozradil JARVIS a nebo mě nachytal táta. Takové výchovné přednášky co měl, u těch jsem usínala nudou. Na to, že je můj táta strašně vtipnej člověk dokáže být i nudnej, zvlášť, když mi dává kázání. Proto už radši nic nedělám. Ale mám svého otce ráda, stejně tak jako můj domov.
Ale co miluju na Stark Toweru nejvíc? Ten výtah. Tátu doháněl k šílenství když v něm jezdili dělníci a já se mohla smíchy rozbrečet.
Cítím vůni, která je mi dost povědomá a miluju ji. Přijdu do obýváku a koukám na to, jak táta vaří. ,,Tati?" Zeptám se s tázavým pohledem v očích. ,,Dobré ráno beruško, vyspala si se hezky?" Zeptal se Tony a ani se neotočil. Asi se bál, že se mu to spálí. ,,Ty vaříš? Od kdy?" Řeknu s úsměvem a trochu se zasměju. Chystám se akorát ke stolu.
,,Ano vařím, ale pochopím když nebudeš chtít." A položí na stůl talíř s palačinkama. Hned si talíř přisunu k sobě, aby mi je nikdo nesnědl. Doma sice kromě nás nikdo není ale jistota je jistota.Palačinky po ránu, to já prostě můžu. Postavil přede mne Nutellu a banán nakrájený v misce. Já ho prostě miluju. On prostě ví, jak mi zlepšit náladu. Ale to jsem nevěděla, že až se ho zeptám na to, co mě trápí už od mala, tak se nálada změní nejen mně, ale i jemu. Protože mým otázkám se vyhýbá jako čert kříži.
Slov: 666
ČTEŠ
Shadow
Fanfiction,,Systém je stabilní, bezva." Říkala Pepper zatím co se dívala na holografické plány. ,,Samozřejmě, že je, sám sem ji nastavoval což mě přivádí k otázce Jaké je to být génius?" Pepper se na něj otočila s lehkým úsměvem ,,No to já přeci nemůžu vědět...
