Don't stop dreaming

5. kapitola

Cítila se rozervaně. Na ten výlet jet nechtěla. Raději by pracovala. Ve světě práva a zákonů se cítila bezpečněji.
V takovém světě se totiž dokonale vyznala.
Podívala se však na svého otce a uvědomila si, že jí dochází argumenty. Bude muset odjet, protože on si to přeje.
Její matka zemřela, když bylo Margaret sedm let. Zůstala sama s otcem. Se svými příbuznými z matčiny strany se však setkává nadále prostřednictvím své právnické firmy. Přijížděli za ni na prázdniny, nebo když její otec potřeboval vypomoci s rodičovskými povinnostmi. Přijížděli také, když začala studovat práva.
Ve skutečnosti byl však její rodinou pouze otec. A měl koneckonců pravdu. Vydá se na tu cestu, protože on byl tou nejdůležitější osobou v jejím životě.

O týden později už tedy rezignovala kráčela po nástupním můstku obrovského zaocranského parníku. Všimla si, že ji provází nespočet mužských pohledů. Už dávno se však naučila nevnímat je.
Věděla, že ji muži považují za atraktivní. Jejich pohledy ale pokládala za prokletí. Chtěla, ba co víc, ona potrebovala, aby ji muži brali seriózně. Její otec s ní vždy jednal s patřičným respektem, stejně jako strýčkové. Ostatní ji však od doby, kdy odrostla dívčím pentlím ve vlasech, už nepovažovali za obyčejného člověka. Spatřovali v ní pouze šťabajznu, za kterou se muž otočit zkrátka musí.
Okolnímu světu se mohlo zdát, že se uvnitř Margaret Smithové neskrývá zhola nic. A ani se skrývat nemuselo.
Byla totiž krásná. Respekt si musela pracně vydobýt.
Bojovala s předsudkem, že krásná dívka už nemá co jiného nabídnout.
Nemusela být inteligentní, protože se líbila mužům.
Nemusela ostatní překvalovat hloubkou svých myšlenek, protože měla nádherné blond vlasy. Nemusela myslet, protože byla bohatá.