Don't stop dreaming

22. kapitola

Za jejími zády se z lodi vyvalila plamenná koule. Otočila se tím směrem. V tu chvíli spatřila dvě malé děti. Dvě malé hlavičky k němu upíraly své vyděšené oči. Vypadalo to, jako by byly Američance přirostlé. 
Otočila se opět k němu a zakřičela: ,, Jsou tu děti!" V náručí držela jakýsi tmavý balíček a jemu došlo, že navzdory ohlušujícímu lomozu všude kolem, zaslechl i pláč dítěte. 
Zaklel a rozhlédl se po moři. V ruce neustále pevně svíral druhou vestu.
Nedaleko spatřil na hladině velký koš na odpadky. 
Doplaval k němu, vyprázdnil ho a strčil ho do plovací vesty. Od Američanky s dětmi ho nyní nedělilo necelých dvanáct stop. 
,, Hoďte mi ho!" zakřičel a pokusil se ještě více přiblížit .
Nechápavě na něj zírala.
,, Hoďte mi to dítě. Já ho chytím!" 
Uvolnila dítě ze sevření. Bylo to ještě batole. Vyklonila se přes zábradlí a natáhla ruce dolů. Plačící dítě, které se zoufale drželo jejích rukou, musela uvolnit silou. 
Hank se natáhl, jak jen mohl. Američanka pustila dítě.
Plačící nemluvně měkce přistálo v jeho dlaních. Opatrně uložil dítě do koše, který jednou rukou pevně objal, aby batole nevypadlo do vody. Koš znásobil sílu dětského pláče. Silný a zároveň jemný nářek nemluvněte se mu zařezával až do morku kostí.
,,Hoďte mi záchranný kruh!" zakřičel opět. Pro zesílení zvuku přiložil k ústům volnou dlaň.
Pustila se žebříku a natáhla se po záchranném kruhu. 
O chvíli později se už kruh houpal na vlnách.
,, A teď skočte!" zavolal. 
Rychle se přesunula k mezeře v zábradlí. Děti tlačila před sebou. Na chvíli se zastavila. Oheň za nimi zesílil a orámoval jejich siluety. Vypadaly jako černé postavy před stěnou z oranžovo-modrých plamenů, které se je chystají pohltit.