18. kapitola

1 0 0
                                    

Mořského Vzduchu. Zatuchlý těžký zápach cely už nikdy v životě ucítit nechtěl. Zavřel oči a po chvíli už každičký sval jeho znaveného a napjatého těla odpočíval. 
Jeho dny patřili opět jen jemu. Jemu samotnému. Noci také. Už žádné mříže. Tedy pokud se za nimi nebude ukrývat útulný bar s vychlazeným pivem a silnou whisky. 
Už žádné riskování. Nanejvýše tak v rozhodování, jakou přílohu zvolit ke šťavnatému bifteku. 
Už žádné řetězy. Žádné rozbíjení kamene. Žádné tísnivé cely, kde se ani nedalo spát. Doopravdy spát. Už žádné polospánky, kterým za ty dlouhé roky uvykl. Konečně měl svobodu, svobodu svobodně spát.
Poprvé za nesmírně dlouhou dobu měl pocit, že mu život konečně nadělil i eso.  

Don't stop dreamingKde žijí příběhy. Začni objevovat