17. kapitola

2 0 0
                                    

přistoupil k důstojníkovi zodpovědnému za naloďování. ,, Ta mladá dáma, která právě nastoupila, ztratila peněženku."
Důstojník zjevně poslouchal  jen na půl ucha. Věnoval jen zběžný pohled peněžence i Hankovi. ,,Ano ... Jistě, otče." Pokynul  Hankovi směrem na palubu. ,,Jen běžte klidně nahoru a najděte ji."
Hank zvolna kráčel vzhůru ke svobodě. Pískal si pijáckou verzi Ave Maria. Předal peněženku stewardovi a pokračoval, až zmizí za rohem. Pak se zvolna vydal podél zábradlí k zádi.
Vystoupil po kovových schodech na horní palubu, a pak zamířil k nejbližšímu záchrannému člunu. Rychle se rozhlédl a opatrně odkryl plachtu. Nikdo z davu si ho nevšiml, každý byl příliš zaujatý čekáním na vyplutí.
Ve vteřině vklouzl pod plachtu a vzápětí ji opět urovnal. 
Záchranné vesty byly připevněny ke kroužkům v boku člunu, neprokované kabáty a deky byly zabaleny do jiné plachty. V jedné části člunu našel i bednu se zásobami, vodou a lucernou. Otevřel plechovku s hovězím masem a okamžitě její obsah zhltal. Snědl ještě jakési sušenky.
Všechno pak zapil pořádným douškem vody. Chléb a sýr, které ukradl předešlého večera v kolonii, mu chutnaly vice. Možná proto, že je zapil třemi ukradenými plechovkami piva. 
Sundal pár záchranných vest, nafoukl je a položil na dno člunu. Skvěle mu tak nahradily pohodlný polštář. Přikryl se plachtou a dekami. Čekal. Po chvíli se ozvala píšťala a parník vyplul z přístaviště. Loď se na moři zahoupala jako boky kreolské dívky. 
Hank se zhluboka, svobodně nadechl, poprvé za dlouhé čtyři roky. S výdechem ho opustily i vzpomínky na dlouhé utrpení, na útěk, na osamocené peklo posledních let. 
Bože... Přejel si rukou po tváři a spustil hlavu na jednu ze záchranných vest. Znovu nabral do plic pořádný doušek čerstvého vzduchu.

Don't stop dreamingKde žijí příběhy. Začni objevovat