16. kapitola

2 0 0
                                    

Uvolnil sevření,nadzdvihl svůj kněžský klobouk a požehnal jí slovy: ,, Bůh s tebou." 
Znovu se nádherně usmála a on musel s vypětím všech sil potlačit hluboký povzdech. Brzdi, chlapče. 
Pomalu se otočila směrem k můstku. 
Podle starého zvyku, kterému se naučil během mnoha let strávených po zaplivaných hospodách, zvedl ruku, aby ji plácl přes její půvabný zadeček.
Ona se však ještě otočila a sepjala ruce jako k modlitbě. 
,, Proboha, na něco jsem zapomněla." Vzhlédla k němu. 
Zachytila jeho napřaženou ruku a rázně s ní potřásla.
,, Děkuji vám, otče."
O vteřinu později už spěchala k lodní lávce.
Hank omámeně zíral na svou pravici, a pak na nádhernou postavu, která roztržitě přebíhala přes můstek. 
Zazubil se a ještě na ni zavolal. ,, Nechť Bůh provází tvé kroky." 
Zastavila se v půli lávky a zamávala. Pak se opět otočila a pokračovala v chůzi.
,,A pokoj s tebou!" Hankův pohled se zvolna svezl k jejímu pozadí. Nebo s tebou na pokoji...? 
Chvíli ještě postával na přístavišti, na to i poté, co zmizela mezi cestujícími na palubě. Nohy, napadlo ho. Pod tou sukní se jistě musely ukrývat úchvatné, nádherné nohy.
Zasněně zakroutil hlavou a uznale hvízdl.
Za chvilku znovu pocítil šťouchance davu, který se tlačil u můstku. Otočil se a důkladně se rozhlédl.
Nikde žádní psi. Žádná stráž.
Žádná francouzská milice.
Nic, kromě davu tlačících se lidí.
Usmál se a vydal se k nástupnímu můstku. Pravou rukou strčil opět do kapsy. V levé ruce si pohazoval malou koženou peněženkou, kterou vytáhl z kabelky té rozkošné Američanky. 

Don't stop dreamingKde žijí příběhy. Začni objevovat