n u m b

s e v e n

Seděl jsem ve svojí židli tak hluboko, že jsem musel bejt pro ostatní neviditelnej. A to byl taky můj účel. Hlavně se schovat před párem hnědejch očí o dvě lavice dál.

Už jen dejchat v jeho blízkosti mi dělalo neskutečnej problém, zvlášt po včerejším rozhovoru s mámou. Naštěstí jsme měli děják, na kterej se mnou nechodil. Patrick do mě šťouchnul propiskou a tím si získal mojí pozornost. Sundal jsem z hlavy kapuci a kejvnul na něj hlavou, jako 'co je?'

"Sabrina je single," zakmital obočím a na tváři měl úšklebek. Přesunul jsem se pohledem na brunetku v druhý lavici u okna, kde zmiňovaná seděla. Měla obrovský kruhy pod očima a vypadala, že se každou chvílí rozbrečí.

"Do tohohle teď nemůžeš jít, Patricku," namítnul jsem a vážně se mu podíval do očí.

"Proč jako?"

Povzdechl jsem si a protřel si spánky. Zase jsem celou noc nespal, takže bylo docela těžký se udržet při životě. Zvlášť když jsem musel moc mluvit.

"Protože se kurva podívej. Nemá daleko k tomu, aby měla panickej záchvat, protože se pravděpodobně rozešla s láskou jejího života. Akorát jí ublížíš," zašeptal jsem co najhlasitěji jsem dokázal, ale přitom se snažil nezískat si pozornost učitele dějepisu.

"A ty jsi co? Nějakej expert na vztahy nebo jak? Nedávno si ještě ptáka strčil do všeho, co mělo díru, Owene. Ne že by ti na Sab záleželo," vrátil mi blonďák sedící vedle mne. I když jsem byl na pokraji usnutí, jeho slova mě dokonale probraly a zvedly ve mně hladinu vzteku.

"Hádám, že se v tobě něco změní, když ti na někom začne záležet," přecedil jsem skrz zuby a jelikož bych vedle něj momentálně nedokázal dalších dvacet minut sedět a poslouchat ho, vyšvihnul jsem ruku do vzduchu a požádal o uvolnění na záchod.

Opřel jsem se o studenou a pokreslenou stěnu. Dýchal jsem zhluboka a postupně se uklidňoval, dokud jsem neslyšel blížící se kroky.

"Postavil ses docela špatně," uslyšel jsem hlubokej hlas. Zvedl jsem svůj pohled nahoru, protože jsem naprosto jistě věděl, komu patřil. Joaquin neměl v obličeji žádnou viditelnou emoci a jeho rty zůstávaly v jedné lince.

Srdce mi bilo rychle, když Španěl pokračoval v chůzi. On mě ale jenom obešel a došel si na záchod.

No jasně. Proto sem taky šel, žejo.

Až tehdy jsem se podíval, co Joaquin myslel tim, že jsem si špatně stoupnul. Odstoupil jsem od stěny, kde bylo na místě přímo mezi mýma nohama nakreslený obří mužský přirození. Okamžitě jsem zrudl v tvářích a nejradši by se vypařil jako pára.

Pane bože.