n u m b

t w e n t y - n i n e

V pátek jsem do Joaquinovy skříňky hodil dopis číslo 5. Psal jsem ho na záchodech místo anglické literatury, protože jsem najednou cejtil až moc věcí naráz.

dopis pátý

Pokud jsi ještě nepochopil, co se snažím celou dobu říct, tak tohle; miluju tě, Joaquine. Nejdřív jsem myslel, že někoho milovat vypadá jinak, ale pravda je, že všechna má láska nosí tvojí podobu. Nedělám si iluze, že bys mě miloval taky. Prosím, nelži mi jen proto, že se budeš cítit provinile. Nemůžeš ovlivnit svoje srdce, to je další z věcí, co jsem se naučil. Doufám, že se taky jednou zamiluješ. Je to krásný, Joaquine. Opravdu jo. Protože i když občas trpíš, stejně to všechno stojí za to.
S láskou, Owen

Při psaní tohohle dopisu jsem skoro nemohl dýchat. Byla to jedna z nejtěžších věcí v mým životě, abych pravdu řekl. Jakmile se Joaquin vrátí, bude to všechno vědět. Všechno, co jsem před ním tajil a skrejval, co jsem potlačoval v hloubi mojí duše a nakonec už to nevydržel. Bude všechno vědět a už není cesty zpět. Ale bylo to tak správně.

Zasloužil si vědět pravdu stejně tak, jako já si zasloužil posunout se dál. Zamilovat se odznova do někoho jinýho. Možná někoho, kdo mi bude city opětovat.

Trvalo to jen několik nejnudnějších hodin mýho života v autě a s Miou a tátou jsme se ocitli skoro v jiný dimenzi. Z města jsem se dostával tak zřídka, že každá možnost vypadnout alespoň na hodinu se počítala jako předčasnej dárek k Vánocům. Nicméně to tu bylo krásný. Co ještě možná líp, tichý. Bylo tady takový ticho a můj mozek se celkově začal do klidu dostávat taky. Celej den jsme chodili po okolí a musim se přiznat, že na Joaquina jsem si vzpomněl až zpátky na chatě. Sednul jsem si na parapet u okna, o který bubnovaly dešťový kapky, a sledoval, jak se pára z lesů vznáší nahoru. Tužku jsem v ruce stisknul trochu pevnějc a usmál se. Jen tak, sám pro sebe. Odzamilovávat se byl proces a rozhodně nekončil tímto víkendem, ale jako bych konečně dělal pokroky.

dopis šestý

Myslím si, že tohle bude naposledy, protože to tak i cítím. Před tím, než tě však nadobro vypustím z mého života, bych ti chtěl poděkovat. Děkuju, Joaquine Navasi. Neptej se za co, protože je to na moc dlouhé vyprávění. Až se jednou zase uvidíme, prosím, nemluv se mnou ani o jednom z dopisů. Pouze je přečti, ulož je někam v pokoji nebo je klidně vyhoď. Prosím, udělej pro mě tuhle poslední věc.
Protože kdybys mluvil...
mohl bych do všeho spadnout úplně odznova.
S láskou, navždycky tvůj Owen