n i n e t e e n

3.2K 327 6
                                    

"Řekni mi o sobě něco. Řekni mi o tvojí rodině. Prosím," prosil jsem ho každičkou buňkou mojeho těla.

"Nedíval by ses na mě stejně," byla jeho odpověď, a potom pohled přesunul k oknu. Bradu si podpíral jednou rukou a ta druhá mu volně ležela na stole. Černý vlasy se mu na koncích trochu vlnily a když mrkal, jeho řasy se lehounce zachvěly.

Joaquin Navas byl jeden velkej labyrint a já do něj zatím ani nevkročil. Ztrácel jsem se jenom na něj koukat zvenku.

Jeho pozornost jsem si získal větou "Ani teď nevim, jak na tebe koukat." Přes rty si jemně přejel jazykem a já trpělivě čekal, co bude dál. Jeho oči zabloudily k batohu, co jsem měl položenej na klíně a v tu chvíli bylo vidět, že ho něco uhodilo.

"Ty jsi Kapulet, Owene a já. Já jsem Montek. A jelikož oba chodíme na tu stejnou angličtinu, předpokládám, že víš co to znamená."

A nevim, jestli to bylo tím, že právě zmínil jednu z mejch oblíbenejch knih nebo tím, že já jsem měl představovat Julii, ale div jsem v ten moment neomdlel přímo před jeho dokonalýma očima.

"Ale já tě ne-nenávidím," zasýpal jsem pouze tak, jak mi to hlasivky dovolily. Vlasy jsem projel svými prsty a ze všech sil se snažil uklidnit. "Vlastně mi na tobě záleží," řekl jsem třepajícím se hlasem, zoufale toužíc po polibku s nejkrásnějším stvořením téhle planety.

Joaquin se zvedl ze svojí židle a přes ramena si přehodil koženou bundu. "To je právě to, co děláš špatně, Owene," řekl vážně, jeho rty v jedné úzké lince přesně tak, jak je měl vždycky.

Normálně bych zamrznul a seděl ve stejný pozici ještě několik minut. Přemejšlel o tom co se stalo a co jsem řekl a přál si, abych něco udělal jinak. Normálně by to tak bylo, ale adrenalin, nebo co za hormon to sakra bylo, se roznášel mojí krví rychlejc než světlo. Stoupnul jsem si před něj zrovna když se chystal odejít a zaterasil mu tak cestu.

"Nemůžeš jen tak lidem zakázat, aby jim na tobě záleželo. Nemůžeš všechny odehnat pryč, Joaquine. Nemůžeš mást lidem hlavu jak jenom se ti zachce, protože tvoje činy mají následky a ty jim musíš čelit. Ať už se ti chce nebo ne."

n u m b Kde žijí příběhy. Začni objevovat