n u m b

t w e n t y - f i v e

Bylo okolo půlnoci, když jsem se vrátil domů. Snažil jsem se neudělat žádnej zvuk, ale nemohl jsem si nevšimnout, že světlo nad kuchyňskou linkou bylo rozsvícený. Můj táta seděl na jedný z barovejch židliček v županu a pil mlíko rovnou z lahve.

"Nemusel si na mě čekat," řekl jsem mu skoro dojatě, protože jsem pořád byl na všechno dost citlivej, a pousmál se na něj.

"Chtěl jsem," otočil se na židli směrem ke mně, zatímco já si sednul na zem a opřel se o skříňky. Podal mi mlíko, kterýho jsem se rád napil a potom ho položil vedle sebe na zem.

Táta byl poslední, komu jsem o svojí orientaci neřekl. Věděl jsem, že u něho to bude nejtěžší. Po tom, co měla máma prvorozenou dceru, se mu konečně narodil syn. Někdo, s kým mohl dělat všechny ty věci, co tátové se synama dělávají. A já ho tak moc nechtěl zklamat. Chtěl jsem s ním pořád chodit každej čtvrtek na golf a každou neděli na baseball. Chtěl jsem, aby na mě byl pořád hrdej a tolik se bál, že se to všechno změní.

"Proč mi to nedokážeš říct, Owene?" zeptal se pomalu, klidně a jemně. Přemluvil jsem sám sebe, abych se mu podíval do očí. Nebyl jsem ani překvapenej, že to stihl nějakym způsobem zjistit, jenom jsem se bál slov, který by mohly opustit jeho rty jako další.

"Asi... asi protože nechci, aby se všechno změnilo. Protože chci, abys mě bral pořád stejně," a možná to bylo pozdní hodinou, nebo snad tim, že jsem dvě hodiny nazpátek málem vybrečel svoje oči, ale znova jsem ve svejch slznejch kanálcích ucejtil vodu.

Přitáhnul jsem si kolena k hlavě a schoval do nich svůj obličej. Jako další už jsem jenom cejtil velký dlaně na svejch tvářích a potom silný objetí. "Jsi můj syn, Owene. Moje dítě. Jak by to ten fakt, že miluješ kluky, mohl změnit?" zašeptal, aby to bylo jen pro nás dva a nějakým způsobem to bylo to nejlepší, co mohl říct. Bylo to jako vyletět z klece nebo bejt propuštěnej z cely. Cejtil jsem se volně. A na chvilku to bylo všechno zase skvělý.

Nemohl jsem spát, jenom jsem se usmíval na svůj strop. V hlavě se mi tvořilo nezpočetně fantazií o budoucnosti, o tom, jak rodičům představim svýho prvního přítele. Jak jim jednou oznámim, že se budeme brát. Jak na svatbě budou brečet a budou na mě hrdý stejně tak, jako byli vždycky. Usmíval jsem se, i když všechny představy vypadaly jako Joaquin.