n u m b

e l e v e n

Mluvil jsem o něm minimálně hodinu. Rozebíral jsem každou naší interakci do nejmenších detailů a vynechal jenom setkání na záchodech.

"Jsem fakt ráda, že mi všechno tohle řikáš," usmála se na mě a v tu chvíli mi bylo všechno jedno. Cejtil jsem se milovanej a poprvý ve svým životě pochopenej. Mia mi naoplátku řekla všechno o motorkáři Rickovi a jak mu dala kopačky ona, protože 'byli na jinejch místech'. Ne v tom smyslu, že by byl Rick daleko, ale chtěli jiný věci.

"Kdyby jsme se potkali o pát let pozdějc, určitě by to vyšlo," řekla.

Oba jsme se otočili směrem ke dveřím, když jsme uslyšeli klíč zacvakávat v zámku. Mia se na mě naposled usmála a letmo mě objala, než se vypařila do svýho pokoje. Táta by z toho dělal hroznou vědu a chtěl by stoprocentně vědět o čem jsme komunikovali.

Což nemohl. Ne teď.

A tak jsem si vzal Romea a Julii a zalezl do postele. Do dvou dnů jsem musel o daný hře napsat esej, takže jsem ani nepředstíral, že jsem začtenej a začetl se doopravdy.

Bylo to docela smutný. Ostatní lidi v mým věku byli v tu dobu, pátek večer, někde pít a ochutnávat sliny ostatních, zatímco já si doma četl asi nejklasičtější romantický drama všech dob. Byl jsem si ale docela jistej, že kdybych byl na dobrým místě s Patrickem, někam by mě vytáhnul. Bylo to něco jako jeho talent. Přemejšlel jsem taky nad tím, jestli je zrovna teď se Sabrinou. Jestli jí nutí k něčemu, na co není připravená. Jestli jí hodlá využít na jednu noc, bez citů a závazků. Protože to se Patrickovi podobalo.

Nechal jsem to všechno jít, odložil knížku a šel spát, i když na mě bylo až nechutně brzo. Neměl jsem co lepšího dělat a zaspání všech myšlenek a pocitů se zdálo být fajn. Byl jsem v polospánku, když mě probudila nově příchozí zpráva. Proklínal jsem se, že jsem nevypnul vyzvánění a natahoval se na noční stolek, abych tak učinil. Messanger: 3 nová oznámení.

Joaquin Navas
přijď k Felixovi

Joaquin Navas
prosím, Owene

Pat
posral jsem všechno.