Lost [H.S.] CZ

-1-

„Miluju tě, Charlotte" řekl mi a ovinul mi ruce kolem pasu.

„Taky tě miluju" usmála jsem se a jeho rty se otiskly do mých. Jeho ruce mě zvedly do výšky, abych na něj mohla vyskočit. Přesunul se se mnou v náručí k posteli, kam mě něžně uložil. Posunula jsem se na vrch postele, aby...

Z mého snění mě vyrušilo zavibrování mobilu. Rozespale jsem otevřela oči a mžourala do mobilu. Psala mi moje nejlepší kamarádka Jessica.

 

Zruš si všechny plány na dnešní večer! Eathan pořádá párty! My dvě samozřejmě jdeme!

 

Eathan je její přítel, který byl pověstný skvělými párty. I přesto to je milý kluk. Posadila jsem se na postel a odepsala jí.

Provedu! Uvidíme se ve škole.

 

Koukla jsem se na hodiny, které mě upozornily na to, že už bych měla vstávat. Vyšla jsem proto z mého pokoje a zamířila do kuchyně.

 „Au! Dávej pozor!" křikla po mně moje starší sestra Amber, když jsem do ní omylem narazila po cestě.

„Sorry" zamumlala jsem a šla dál.

Amber měla často potřebu mě okřikovat, jako by byla moje matka. Chudáci její děti. Pokud teda nějaké mít bude, protože střídá kluky jako ponožky. Není divu, je štíhlá, vysoká bruneta s hnědýma očima. Kdo by po ní neskočil, že?

 Sešly jsme schody do prvního patra a zamířily do kuchyně. U stolu už seděl můj mladší bratr Dylan a cpal se nějakým jídlem.

 „Ahoj" usmála jsem se na něho.

„Ahoj" oplatil mi úsměv s plnou pusou. S Dylanem si rozumíme, protože mezi námi není velký věkový rozdíl. Jemu je 17 a mně 19. Zato s Amber oba moc nevycházíme. Bude jí 23. Občas se chová zvláštně, ale svoje světlé chvilky má.

 „Aby bylo jasno, dneska jdu do koupelny první já" řekla Amber s toném určitého důrazu.

S Dylanem jsme mlčeli, protože nemá cenu jí vzdorovat. 

*

U školy jsem čekala na našem obvyklém místě na Jess. Vždycky chodím pozdě já, ale dnešní ráno to bylo naopak. Už chápu, proč jí tolik vadí, že chodím pozdě.

 „Charlotte.. Promiň, že jdu pozdě, ale nějak jsem nestíhala" vydechla za mnou Jess. Očividně běžela.

„V pohodě" usmála jsem se. „ Čekáme na Eathana nebo můžeme jít?" zeptala jsem se.

„Jdem" řekla a obě jsme se vydaly do školy.

*

„A co si vezmeš na sebe na tu párty?" šeptala Jess, zatímco profesorka vykládala nějaké blbosti.

„Já právě ne-" ani jsem nedořekla větu a profesorka se mě ironicky zeptala

„Charlotte Thompson, co byste k tomuto tématu doplnila?!"

Nemám páru o čem se tu celou dobu bavili! Co jí mám teď jako říct?!

„Žádná informace k doplnění mě v tuto chvíli nenapadá" řekla jsem po chvíli ticha.

„Jako vždy, že?" opáčila ironicky.

„Jistě" zamumlala jsem potichu.

Po zbytek přednášky jsme radši dávaly pozor, i když jsme si toho chtěly tolik říct.

*

„Vyzvednu tě v osm, jo?" křikla na mě Jess při odchodu domů. Teda přesněji Jess jde do sesterstva, jen já mám to „štěstí", že máme dům blízko kampusu. Přestěhovali jsme se sem, protože touhle právnickou vysokou školou prošla snad celá naše rodina. Rodiče jsou oba dva právníci a po nás chtějí, abychom pokračovali v jejich stopách, i když já jsem se chtěla věnovat úplně něčemu jinému. Matka nás přesvědčila o tom, že tahle škola je pro nás ta nejlepší. I když jsem jí to moc nevěřila, stejně jsem tam šla studovat, protože kdybych nešla, nikdy by mi to neodpustila. Takže s Amber musíme chodit na stejnou školu. A tahle pošahaná rodinná tradice určitě postihne i Dylana.

„Jasný. Měj se" křikla jsem nazpět a vydala se domů.

 Domů to máme kousek, proto chodím pěšky.

„Charlotte! Počkej na mě" uslyšela jsem za mnou známý hlas. Otočila jsem se a uviděla obličej Liama. Liam je Eathanův dobrý kamarád. Někdy spolu chodíme domů, protože bydlíme ve stejné ulici.

Usmála jsem se na něj a počkala, až ke mně dorazí.

„Ahoj" pozdravila jsem ho.

„Čau" usmál se. „Chystáš se na dnešní párty k Eathanovi?" zeptal se.

„Uhm, jo" řekla jsem trochu nejistě. „Chystá se tam hodně lidí" 

„U Eathana je vždycky hodně lidí" zasmál se.

„To je pravda. Máš v plánu se opít jako minule?" usmála jsem se nad vzpomínkou, když se Liam posledně příšerně opil.

„Ne! To už nikdy neudělám.. Víš jak špatně mi bylo?"

„No to nevím" zasmála jsem se.

„Ale byla se mnou sranda, to musíš uznat" vycenil zuby.

„Uznávám" opáčila jsem mu úsměv.

„Jak se má Amber?" zeptal se mě. I Liam se nechal spoutat jejím šarmem a vášní. Ano, chodil s ní.

„Je pořád stejná. Ale jak jí znám, má se určitě skvěle"

„Pořád tě komanduje nebo se to od tý doby už konečně změnilo?" zeptal se.

„Nezměnilo" řekla jsem prostě. „Uvidíme se na párty"

„Ty už jdeš?" ptal se.

„No, už jsme u našeho baráku" zasmála jsem se.

„Joo.. no jo, sorry" usmál se. „Nevšiml jsem si" dodal nervózně.

„Tak ahoj" vydala jsem se ke dveřím domu.

„Ahoj" pozdravil a šel dál.

Otevřela jsem dveře a první, čeho jsem si všimla, byly pánské boty, které by mohly patřit oběti, kterou ulovila Amber. Zula jsem si tedy ty svoje a vydala jsem se do obýváku.

Na sedačce seděla Amber a její oběť, jak jsem předpokládala. Naštěstí byli otočení ke mně zády, takže jsem si mohla prohlédnout dnešního chudáka. Když jsem ale zbystřila, uvědomila jsem si, že to není žádný chudák. Je to vlastně bad boy naší vysoké školy. Jakmile jsem to zjistila, málem se mi podlomila kolena. Ten, kdo měl teďka jazyk v puse mojí sestry, je Harry Styles. Idol dívčích srdcí. Ani mně se nepodařilo téhle mánii uniknout, takže i já jsem do něho byla zamilovaná. Naštěstí je tohle období už za mnou.

V jisté souvislosti jsou tihle dva stejní. Oba lámou lidská srdce jako na běžícím pásu. Akorát každý jiné pohlaví. Takže se k sobě vlastně hodí. Jenže Amber není na dlouhé vztahy. Její nejdelší byl, myslím, asi týdenní. Což poukazuje na její charakter.

Popošla jsem blíž k nim a odkašlala si.

„Uhm, Charlotte, co tu děláš?" Amber se na mě podívala chladným pohledem.

„Bydlím tu, zapomněla jsi?" ironicky jsem se na ni usmála.

„Asi bych už měl jít" Harry se zvedl a dlouze políbil Amber. Mně věnoval jen chladný pohled a prošel dál bez povšimnutí.

No super, další kluk Amber, který mě zřejmě považuje za blbku.