Drag me down (N. H.)

2.

,,To nemyslíte vážně, to je jenom vtip, žejo ?" kouknu na ně překvapeně, když z obálky vyndám lístek na koncert. Na koncert One Direction do Londýna. Držím v ruce ten poklad a snažím se vstřebat, že mi něco takového opravdu dali.

,,Není to vtip. Složili jsme se ti na výlet do Londýna. Odjíždíš zítra odpoledne autobusem odsud z Liverpoolu až do Londýna. Tam už máš na tejden zarezervovanej hotel. Koncert je v pondělí večer a ty tam můžeš zůstat na takový dovolený zase až do soboty a pak ti jede zase bus domů. Vše je zarezervovaný a zaplacený." vysvětlí mi Charlie a mně se nahrnou slzy do očí.

,,Ale co práce a co rodiče ? Třeba mě tam samotnou ani nepustěj. Vždyť je to Londýn proboha." začnu přemýšlet nad dalšími věcmi.

,,Neboj, v práci máš volno a s rodičema jsme mluvili. Vědí o tom." uklidní mě tentokrát Nikci a já jí skočím nadšeně kolem krku a začnu jí děkovat, následně to samé zopakuji i u svého přítele. Zatímco mi steče už i pár neposedných slz štěstí po tvářích.

,,Děkuju moc." šeptnu opět zatímco ho objímám.

,,Nemáš zaco zlato. Pro tebe cokoliv." mrkne na mě.

,,Miluju tě." šeptnu ještě.

,,Já tebe." spojí na chvíli naše rty než se však musím vrátit ještě na chvíli k práci. Ne, že bych v té chvíli byla schopná přemýšlet o něčem jiném než o tom, že již za pár dní se mi splní sen. I když jsem přišla domů a převlékala jsem se do pěkných černých šatů a udělala ze sebe člověka kvůli té rodinné večeři, stejně jsem celou večeři myslela jen na to si s sebou musím zabalit. Přeci jenom takovýhle rychlý akce, nejsou zrovna jednoduchý. A já zítra už nějak kolem třetí odjíždím a muísm být zabalená.

Druhý den

,,Stejně tomu nemůžu uvěřit." šeptnu si pro sebe  se zasmáním když hodím do kufru fialovou třpytivou tašticku s hygienickýma potřebama což je vlastně poslední věc, kterou jsem tam potřebovala dát. Následně svůj šedý kufr s větší námahou zavřu a jsem zbalená. Jen doufám, že mám všechno. Stále ještě v šedém tričku na spaní a bílých kratáscích se vydám na snídani. Koneckonců ráno bylo nejhlavnější si zabalit, skoro jsem v noci ani nespala jak jsem pořád přemýšlela, abych na nic nezapoměla a zároveň jsem se těšila jak malý  dítě. Převlečení, ale počká.

,,Dobré ráno." usměju se když vejdu do kuchyně a začnu si automaticky nandavat musli.

,,Dobré." odpoví mi všichni jednohlasně. Je tady už celá rodina. Zaleju musli mlékem a sednu si k nim ke stolu.

,,Tak jak se těšíš hm ? Předpokládám, že hodně." zasměje se mamka.

,,Strasně moc,ale zároveň jsem přeci jen trochu nervózní. Budu týden sama v Londýně, tak velkým městě." vysvětlím své nadšení a však i své obavy. Vždyť v Londýně jsem byla jen jednou v životě a to jsme si tam udělali celá rodina dvou denní výlet na nějaké oslavy. 

,,Neboj to zvládneš a třeba si na koncertě najdeš nějakou kamarádku. A kdyby něco tak nám kdykoliv zaovlej ať už by šlo o peníze nebo o cokoliv." povzbudí mě mamka.

,,Děkuju,ale s penězi, snad žádný problém nebude, nechci tam nějak exta utrácet." pokrčím rameny.Víte naše rodina nemá nějaký problém s penězi, vlastně jsme na tom dost dobře,ale přesto jsem se nikdy neodvážila říct si rodičům o lístek na One Direciton nebo tak. vím ,že by s tím sice problém neměli a mamka by semnou stopro klidně i jela,ale stejně. Udělali toho pro mě tolik už jenom tím, že si mě vzali z dětského domova, že se cítím blbě kdykoliv je musím žádat o peníze. To už se však naštěstí od tý doby co mám brigádu nestává. Přesně tak, jak jste pochopili, tihle rodiče nejsou vlastně moji praví rodiče. Vzali si mě z dětského domova když mi bylo sedm. A upřímně jsem za to nehorázně ráda. Pořád byl sice můj žviot v děcáku lepší než můj život s pravými rodiči, kdy jsem si vytrpěla věci, které rozhodně nechete zažít,ale přeci jenom teď jsem nejšťastnější. Upřímně, já už jiné rodiče nemám než tyhle. Tam těm se tak nedalo říkat ani ve snu. fuj , no dost hnusných vzpomínek, dneska je velký den a já si to jimi nenechám zkazit. Po společné snídani jsem se vydala zpět do pokoje. Oblíkla jsem si žlutý tričkový svetr a tomu kožené černé kalhoty. Chvíli jsem jen tak brouzdala po netu než jsem si uvědomila, že teď vlastně týden neuvídím rodiče ani ségru která tady navíc už nebude až se vrátím, jsem se vydala opět za nim a spolu jsme strávili dobu než jsem musela jet na autobus. Loučení se samozřejmě neobešlo bez smutku,ale zároveň jsem byla tak natěšená, že jsem to zvládla.

,,Ještě jednou děkuju, za všechno." usměju se na Charlieho, který mě svým autem odvezl až k autobusu a už mám jak kufr dole v autobuse tak znám i svoje sedadlo a už zbývá se jen rozloučit. 

,,Neděkuj, jsem rád, že jsem ti udělal radost. " zasměje se obmotávajíc ruce kolem mého pasu za který si mě přitáhne blíže k sobě. Stoupnu si na špičky a políbím ho.

,,Už budeme vyjíždět." řekne organizátorka nám všem co jsme tady venku a loučíme se.

,,Tak jeť a užij si to a dej mi vědět až dorazíte. Miluju tě." vytiskne mi ještě jeden polibek a pevně mě obejme.

,, Miluju tě." oplatím mu s úsměvem  a poté tedy nastoupím do autobusu kde mu už jen zamavám a za chvíli jedeme. 

Ani jednoho z nás nenapadlo, že to je naposledy co jsme si tahle slova lásky vyznali z očí do očí....

Tamtadada, vítám vás u nového dílu. Není asi nějak extra zajímavý jen takový rozjížděcí, ale snad už to bude jen lepší. Prosím o voltes a komenty. Niki <3

Q: Jaký jste měli tenhle týden známky?
A: Já že všech testu co jsme psali tak mám jedničku a že jich bylo celkem dost. :D Tak se chci pochlubit :)