Drag me down (N. H.)

4.

,,Mé první ráno v Londýně." řeknu si s úsměvem,jakmile ráno rozlepím oči. Plná energie nadšeně vylezu z pohodlné postele. Dnešek si užiju, Destiny mi slíbila, ze mě vezme do centra podívat se po nějakých těch památkách a já už se na to moc těším. Navíc se těším i na to, že jí blíže poznám, opravdu vypadalo, že by jsme si mohly rouzumět. Zalezu do koupelny, kde vykonám ranní hygienu a poté se jdu obléct. Po chvilkovém uvažování si obleču žlutou koženou sukni, do které zastrčím bílé tričko s obrázkem duhy a doplním to světle modrou džínovou bundičkou. Nejprve se rozhoduji jestli se mám namalovat, ale nakonec jen sáhnu po řasence, koneckonců jako většinou. Poté se vydám dolů na snídani, která je v podobě švédských stolů. Vezmu si tedy bílý jogurt s musli a usadím se sama ke stolu. Vlastně nevím jak to tady celý ten týden sama zvládnu,ještě že jsem potkala Destiny se, kterou se snad alespoň občas budu moc takhle vídat. Jinak by mi tady samotné asi hráblo. Jsem celkem dost společenský člověk, ač by se dle mé minulosti dal o mě myslet pravý opak. Opět projíždím sociální síte a když dosnídám vrátím se ještě do pokoje, jelikož s Destiny mám sraz  až za hodinu před hotelm. Je tak hodná, že mě pro dnešek vyzvedne abych nemusela sama jet někam metrem a zabloudit. Já bych tedy samozřejmě nezabloudila, ne to nechci riskovat. Pusítm si tedy televizi, kde na nějakém programu najdu Přátele a tak koukáma na několik dílů než je čas jít.

,,Tak jak se ti zatím líbí Londýn ?" zajímá se Destiny, když se procházíme podél řeky Temže. byly jsme se totiž podívat u Buckinghamského paláce a poté jsme se tak různě procházely, až jsme došly sem.

,,Moc, miluj velký města." usměju se.

,,To chápu,taky jsem do něj zamilovaná." uchechtne se.

,,A ty jsi se tady i narodila ?" zajímám se. Už  jsme se toho o sobě dozvěděly celkem dost,ale je to takoé nenucené a přirozené seznamování, a to se mi líbí. že to není, že by jsme si prostě sedly a házely na sebe jen otázky,ale zkrátka si povídame tak různě a přitom se poznáváme.

,,Ne, narodia jsem se kousek za Lodnýnem v takovém malém městečku,ale pak když se rodiče rozvedli tak jsme se s mamkou přestěhovaly sem, byli mi čtyři." vysvětlí. 

,,Aha, to je mi líto, že se rozvedli." věnuji jí soucitný pohled.

,,Nemusí, rodiče se rozešli celkem v dobrém a teď mají oba svoje partnery a jsou spokojení a pro mě je můj nevlastní táta víc táta než ten pravej."pokrčí rameny.

,,Jo to chápu." trošku nervózně se e
uchechtnu. 

,,No a co ty a rodina ?" zajímá se ona.

,,No, řekněme, že teď už dobrý." lehce nervozně se pousměju načež ona mi věnuje nechápavý pohled ,ale asi hned pochopí, že se o tomhle téma úplně nechi bavit a chápavě přikývne. Za což jsem ráda. Nerada probírám téma rodina a i když se z nás už nejspíš staly kamarádky, tohle je pro mě moc citlivé, na to abych se něm bavila s někým koho znám den.

,,Co si vlastně vezmeš zítra na sebe na koncert? " zamyslím se najednou možná i jen proto , že chci změnit téma.

,,Hele vůbec nevím, už o tom přemýšlím asi tejden."zasměje se.

,,No tak to jsme na tom stejně ,ani nevíš jak dlouho mi trvalo si zabalit kufr abych si vzala vše důležité co by se mohlo hodit." uchechtnu se i já.

,,To  chápu, no večer nebo zítra dopolko by jsme si moly zavolat a nějak si poradit. Musíme vypadat dobře, když je potkáme. Musíme bejt neodolatelný,aby se do nás hned zamilovali." usměje se ale následně se zase rezesměje a já se přidám k ní.

,,Zníme jak malý holky." podotknu. 

,,No a? Snít můžeme ne ?" pokrčí rameny.

,,To je fakt,ale já je vlastně ani nějak extra okouzlit nepotřebuji. Mám přítele." vysvětlím jí.

,,Fakt ? Já jsem se se svým před měsícem rozešla. A jakej je ? Je milej ? Hezkej ? vtipnej ?" zajímá se hned a tam jí začnu vyprávět o Charliem. Nakonec jsme si ještě zašly do cukrárny na nějaký dortík než jsme se rozloučily jelikož ona musela jít poté na brigádu a já jsem se vydala ještě na malou procházku ač jsem se pomalu přibližovala k metru ke kterému jsem potřebovala. 

Ségra: Tak co ? Jak se zatím v Londýně máš ?

Příjde mi zpráva od ségry, když už jsem jen kousek od metra. Začnu jí tedy odepisovat a tak nedávám pozor na cestu,ale jen koukám do mobilu, když v tom se s někým srazím a než se naděju spadnu na zem. Stejně jako ta druhá osoba. 

,,Promiň, jsi v pohdoě ?" stoupne si hned ten kluk a natáhne ke mně ruku. Kouknu na něj a málem tady na místě omdlím, přísahám že fakt jo, protože koukám do těch nejkrásnějších očí jaké jsem kdy viděla. Natáhnu k němu tedy ruku a za jeho pomoci se zvednu. přičemž na něj pořád koukám jak na svatý obrázek. Alex sakra probuď se, zapoměn na to, že tady před tebou stojí Niall, tvoje největší platonická láska.

,,J-já, to je dobrý. Byla to moje vina." donutím se nakonec promluvit. 

,,Nebyla."zakroutí hlavou zatímco na mě pořád kouká. Tahle situace je tak zvláštní. Nevím jak bych to popsala, nikdy jsem nic takového nezažila. Z takového menšího tranzu mě vytrhne až nějaký křik holek za rohem.

,,Promiň, už musím jít." omluvně se na mě rychle usměje a poté odběhne za roh do ulice zatímco já pořád stojím na místě jako smyslů zbavená.

,,Neviděla jsi tady Nialla Horana?" přiběhne ke mně skupinka asi 15 možná dvaceti holek.

,,Jo, šel tam tudy." ukážu na druhou stranu než se Niall skutečně vydal a ony se tam hned rozeběhnou.Víte, není to tak , že bych jim nepřála, aby ho viděly,ale on asi měl důvod proč před nima utíkal. Ještě chvilku tady stojím a pokouším se tuhle celou situaci zpracovat až nakonec rychle několikrát zakroutím hlavou a kouknu se na zem. Pohled mi padne na tmavě modrou nejspíše pánskou peněženku. Ohnu se pro ní a rozepnu jí,abych zjistila jestli tam najdu i občanku. Abych věděla čí je. No to není možný. Niallovi tady vypadla peněženka.Okamžitě se rozeběhnu do ulice kam před chvíli zmizel, ale on už je úplně pryč. Co teď sakra ? Když to dám na policii bude trvat klidně i několik dní,než jí dostane zpátky a co kdyby se to náhodu dostalo do nesprávných rukou. Vždyť tam má napsanou i adresu a všechno. Kterou si mimochodem radši ani nečtu, aby mě to nenutilo si jí zapamatovat. Jeho občanku tedy strčím zpět do peněženky a tu strčím do své tašky. Budu mu jí muset dát zítra na koncertě, to je asi nejlepší řešení. A až přijdu na hotel tak mu zkusím napsat na instagram že jí mám, ale to si nejspíš stejně nepřečte.

Když vidím kolik věcí se událo za ani ne celé dva dny co tu jsem,tak jsem celkem zvědavá co mě tady ještě čeká.........

Tak, opět jsem ho stihla už dnes a konečně už se nám to rozjíždí. Doufám že se díl líbil, prosím o voltes a momentky. Niki <3

Q: Oblíbená barva?
A: Fialová, ale na oblečení černá