Drag me down (N. H.)

7.

,,Klid, to zvládneš." snažím se uklidnit, když na sebe koukám již nachystaná do zrcadla. Jemné líčení a na sobě mám světlé džíny a fialovo bílé košilové tričko s tříčtvrtečním rukávem. Chtěla jsem vypadat dobře, ale zase ne nějak přehnaně ,aby to nevypadalo, že jsem nad přípravou strávila kolik hodin. Což jsem vlastně skoro strávila, právě tím abych tak nevypadala. Eh,to asi nedává moc logiku co ? Ale chápeme se, doufám. Sice bych asi neměla být nervózní, je to jen taková schůzka z vděčnosti ? Či jak to nazvat, ale stejně. Bojím se, že si třeba nebudue mít o čem povídat, i když včera jsme si poměrně rozuměli, stejně jsem nervózní. Navíc přeci jenom chci vypadat dobře a možná se mu i líbit ? Ale neberte to nějak, že ho chci balit to v žádným případě, zaprvý já balit lidi neumím a za druhý mám přeci Charlieho se kterým jsem dnes mluvila,ale bohužel jenom chvilku jelikož neměl více času,ale zkrátka chci vypdat dobře, třeba by z nás mohli i být přátelé. Tak nereálné to asi není. No uvidíme. Každopádně je čas vyrazit, Niall už bude každou chvíli dole. 

U chodníku zastaví krásný černý Range rover a z okýnka řidiče se na mě usmívá Niall a značí abych si nastoupila. A tak taky udělám. Překvapivě. 

,,Ahoj." usměje se na mě zatímco nasednu." 

,,Ahoj." opaltím mu snad tím nejlepším úsměvem kterej jsem schopná vykouzlit a když si sednu, ještě si vyměníme rychlé obětí. Poté se připoutám a vyjedeme.

,,Nevadí když pojedeme do jedné restaurace až dál od centra ? V centru je to hodně nebezpečné a asi ani jeden nestojíme o to aby naše fotky zítra lítali po internetu." promluví.

,,Jo jasně, že nevadí, asi to tak bude lepší. Nevím jak bych to mému příteli vysvětlila." uchechtnu se.

,,Máš přítele ?" zeptá se trošku udivěně.

,,No jasně,že máš, ještě aby tak hezká holka jako ty neměla." dodá s lehkým zasmáním načež já se nervózně kousnu do rtu.

,,Děkuju." neubráním úsměvu, aby se objevil na mé tváři.

,,Za pravdu se neděkuje. No a jak dlouho jste vlastně spolu ?" zajímá se.

,,Něco málo přes rok. Vlastně to on mi spolu ještě s mojí kámoškou dal lístek na váš koncert a zaplatil i na týden hotel a cestu z Liverpoolu do Londýna." usměji se, tentokrát nad myšlenkouk na Charlieho.

,,Páni to je hezký, to tě asi má opravdu rád co?" usměje.

,,No....asi jo. Doufám. " lehce nervózně se zasměji, přeci jenom ač si to nechci přiznat, ne vždy jsme spolu štastní a občas se zdá jakoby nám chyběla určitá jiskra,ale tak to je asi ve vtahu normální ,že to prostě není každý den, nebo týden růžové ne ? Ni mi věnuje nic neříkající pohled načež já se na chvíli stratím v té mořské barvě jeho očí. 

,,Takže jsi z Liverpoolu ?" dodá další otázku. A já přikývnu.

,,Jo,ale nebavme se jenom o mně. Na mým životě není nic zajímavýho." uchechtnu se a on se ke mně přidá. No, to, že jsem adoptovaná možná zajímavé je,ale zase to není úplně veselé téma.

,,To si myslí větěina lidí. Ale předpokládám,že ty o mně asi víš dost věcí ne ?" pokrčí rameny.

,,Pff, zas tolik si nevěř. Vypadám snad jak nějaká stalkerka ?" pozvednu obočí i když mi cukají koutky.

,,No to nevím,ale jeslti jo,tak buď jsi ve svý práci dost dobrá, protože jsem tě nikdy nespozoroval a nebo naopak dost špatná." vidím jak se při pohledu na silnici snaží nesmát,ale stejně mu začnou cukaz kouky stejně jako mně a začneme se nakonec smát oba.

,,Nojono, mám co dohánět." poorčím rameny, když se dosměju.

,,To teda,ale tak dneska můžeš začít." mrkne na mě. Poté už pokračujeme celkem v řekla bych normální konverzaci. On mi vypráví nějaké vtipné historky a já když se zrovna nad ním v duchu nerozplývám tak mu také něoc vyprávím. Ani bych neřekla,že jsme jeli skoro dvě hodiny, jak to uteklo.

,,Nedělej to." napomenu ho.

,,Co myslíš ?" vloží si další sousto svého jídla do úst a opět zvedne jedno obočí nahoru.

,,Ty víš co." snažím se znít naštvaně ,ale stejně se musím usmívat.

,,Nevím o čem mluvíš." pokrčí rameny a opět zvedne oočí. 

,,Nezvedej to obočí, prosím" zasměju se. 

,,Dobře už nebudu." uchechtne se.

,,To už jsi sliboval asi třikrát." protočím očima a následně si vložím do pusy další kousek výborného kuřecího masa. 

,,Už opravdu ne." zvedne dva prsty do vzduchu ve znaku přísahy. 

,,Vařej tady fakt dobře,měl jsi pravdu změním téma k jídlu.

,,Žejo ? Navíc je fajn, že tady mají udělaný tyhle boxy. Máme tady klid a nikdo nás neotravuje. Celkem rád sem jezdím. " usměje se.

,,To chápu. Jaký to je ? Však víš, to že tě na ulici poznává tolik lidí a tak. Minule jak jsme se srazili......nevypadalo to pro tebe jako zrovna příjemná situace, až se vlastně divím, že si mě pamatuješ,když jsi měl takovou honičku." 

,,Je to..........no...nebudu ti lhát, někdy si to člověk i užívá. Když potkám za den pět, deset lidí, kteří se semnou v klidu vyoftí a prohodí pár slov tak je to v pohodě. Dělám to pro ně rád, protože bez fanoušků by jsme nebyli s klukama tam kde jsme. Jenže když jich je pak někdy moc a řvou a naháněj tě........není to úplně příjemný. A jasně,že jsem si tě pamatoval. Kdo by si nepamatoval takovou krásku." mrkne na mě se zasmáním. 

,,To chápu no, já si to nedovedu představit. A nelichoť mi tolik nebo se začnu červenat." uchechtnu se.

,,Klidně můžeš, já to na tebe nebonznu. Víš já takhle na holky většinou působím." pokrčí nevinně rameny,ale poté se zasměje.

,,Víš, že bych neřekla, že jsi až takovej egoista ?" zeptám se s uchechtnutím.

,,Taky, že ne,ale třeba budeš mít dost času mě poznat ještě víc. Kdy že odjíždíš domů ?" usměje se.

,,V sobotu." 

,,Tak to máme času, za tu dobu toho stihneme spoustu podniknout. Víš, chěl bych se s tebou víc bavit, příjde mi že si fakt rozumíme a mohli by jsme být, já nevím, kamarádi." po jeho slovech se mi rozbuší srdce o něco rychlej,On chce být můj kamarád, o můj bože. Vždyť je to skvělej kuk.

,,Jo to bych ráda." oplatím mu úsměv.

Kdybych jen věděla.......

Hezkou sobotu všem. Doufám že se díl líbil. Prosím o voltes a komentiky. Niki <3

Q: Stály by jste o charakter ask?

A: neříkám že třeba hned teď, i když by jsme mohly, ale klidně až třeba po pár dílech.