older sister

thirty one

Po dopoledním nákupu dárku pro babičku, kdy spolu ti dva skoro nepromluvili se každý chystal na oslavu, byli s mámou domluveni, že přijedou kolem třetí, kvůli Martinovi a jeho tréninku v posilovně.

„To to trvalo," zamumlala Anet, když Neči scházel schody do obýváku.

„Promiň," odpověděl.

„Takže můžeme jet?" zeptala se.

„Ještě ne, potřeboval bych s tebou mluvit," naznal.

„Babička je důležitější, než naše problémy, nemyslíš?" nadzdvihla jedno obočí.

„Dej mi pět minut, prosím," odpověděl.

„Fajn," zamumlala.

„Hodně jsem o tom přemýšlel, vím, že to přeháním, ale věř mi, že to myslím dobře, nechci aby ti někdo ubližoval, ale vím, teda doufám, že kluci z týmu by ti neublížili, nikdy, žádnej z nich. Prostě, chtěl jsem ti říct, že když budeš chodit s nějakým z mých kamarádů, tak to budu brát, časem si zvyknu, nechci ti šlapat po štěstí, ségra," začal.

„Dík brácha," špitla a objala ho.

„Takže už mi řekneš kdo je ten šťastnej?" zeptal se.

„Hele, až se něco stane, řeknu ti o tom, jo? Teď je brzo na nějaké ukvapené závěry," odpověděla.

„Fajn, tak pojď, řídím," usmál se a vzal ji klíčky z ruky.

„Opatrně prosím," řekla vyděšeně.

„Mám to pod kontrolou, jasné?" odpověděl, když si sedal na místo řidiče.

Po několika minutách se octli v jiné části Brna, kde už byla ze zahrady babičky slyšet hlasitá hudba.

„Už jsou tady!" křikla babička, jakmile je oba viděla.

„Všechno nejlepší!" usmáli se oba dva a předali jí dárky.

Poté si už jen užívali rodinné atmosféry se všemi blízkými i domácími mazlíčky.

Byli šťastní, ale i tak jim chyběli jejich drahé polovičky.

„Fakt mi to neřekneš?" zamumlal Neči po chvíli ticha.

„Není co brácha, spíš nemohl bys mi něco slíbit?" usmála se.

„O co jde, Anet?" zeptal se.

„Nechovej se jako agent FBI, ale jako můj normální mladší brácha," odpověděla.

„Jsi nějaká vtipná dnes," usmál se.

„Bereš?" zeptala se.

„No tak co jinýho ti mám na to říct?" nadzdvihl jedno obočí.

„Třeba ne, to je taky odpověď," pousmála se.

„Slibuju, že se budu krotit," odpověděl.