older sister

thirty two

O týden později:

„Dobrý ráno, Anet," pousmál se Martin, jakmile sestra přišla do kuchyně.

„Dobrý, brácha," odpověděla.

„Všechno nejlepší k narozeninám," řekl a objal ji.

„Díky moc," usmála se.

„A tohle je pro tebe," naznal a podal ji snídani.

„Lívance?" vykulila oči.

„Jo a za půl hodinky je tu Áďa, volala mi, ať ti to kdyžtak připomenu," řekl.

„Nojo vlastně, ty nákupy," odpověděla.

„Netěšíš se?" zeptal se.

„Ale jo, těším, jen, nechce se mi malovat," zasmála se.

„Tak se nemaluj, stejně si hezká i bez toho," odpověděl.

„Já vím, že jsi můj brácha, ale alespoň mi nelži," řekla s úsměvem.

„Nelžu, klídek," řekl, „dobrou chuť," naznal.

„Díky moc," usmála se a pustila se do jídla.

Po chvíli běžela nahoru se převléct do riflí, trika a na oči si vzala sluneční brýle.

„Ségra, už je tady, Áďa," křičel zespod bratr.

„Už jdu!" zavolala zpět a vzala si kabelku.

„Holky, kdyby jste našly něco pěknýho, tak si něco kupte nebo běžte na kosmetiku, ke kadeřnici, udělejte si fajn den," usmál se Martin a podával Anet bankovky.

„To ne brácha," odpověděla ségra.

„Ber to jako dárek k narozkám, můžete zkusit nějaký speciální líčení u kosmetičky, ze srandy," zasmál se.

„Díky moc," objala ho a běžela ke kamarádce do auta.

„Ahoj Anet, připravená?" usmála se Áďa a objala ji.

„Ahoj, určitě," odpověděla.

„Jak bylo včera s tím tvým klukem?" zeptala se.

„Skvěle, díky že mě kryješ," zasmála se.

„Jsem ráda, že můžu pomoct," odpověděla.

„No vlastně, kam jedeme?" zeptala se.

„Do Olympie, proč?" usmála se.

„Jen tak, potřebovala bych tam chvilku času sama, malinkou," zazubila se a začala psát něco na telefonu.

„Představíš nás?" zeptala se.

„Jo, určitě," odpověděla s úsměvem a poté věnovala pozornost jen výhledu z okénka.

„Tady jsem," zakryl dívce oči, když se k němu přiblížila.

„Co tady vlastně děláš?" špitla a objala ho.

„Kluci potřebovali něco nakoupit, tak jsme jeli všichni," začal, „a na tajňáka jsem se vypařil," dořekl s úsměvem.

„To je hezký, že sis udělal chvilku," usmála se, „jinak tohle je moje kamarádka, Áďa, Áďo, tohle je Radim," řekla.

„Moc mě těší," zazubil se a podal ji ruku.

„Mě taky, hlavně na ni buď hodnej, jo?" pousmála se.

„On je nejhodnější, neboj," špitla dívka a objala ho.

„To doufám," zasmála se Áďa, „tak já počkám u zvířat, jo? Zatím," dořekla a už mířila do centra.

„Vypadá mile," naznal Radim, jakmile odešla.

„Je to moje nejlepší kamarádka, s bráchem tu pro mě byli, když mi bylo nejhůř," odpověděla.

„Asi mi neřekneš, co ti bylo, že?" zeptal se.

„Teď není vhodná chvíle, až spolu budeme sami," špitla.

„Vím jak je těžký mluvit o minulosti," odpověděl a pohladil ji po zádech.

„Děkuju, že to chápeš," pousmála se a lehce ho pobíbila, dokud je nevyrušila sms.

„Musím jít, každopádně doufám, že se dnes ještě uvidíme," špitl.

„Doufám, že jo, k večeru mám volno," odpověděla a objala ho na rozloučenou.