Na Hromnice o boha více (#1 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Nečekaný host

*Nataša*

Midgard, přítomnost

Procházela se líným krokem po můstku Helicarrieru, kde se skupinky letových inženýrů, pilotů i kopilotů se sluchátky na uších starali o hladký a bezproblémový let ve vzdušném prostoru. Pak, pár kroků od schodů, se jí z nenadání podlomilo koleno. Chytila se madla zábradlí, zavřela víčka, aby se zbavila nečekaných mžitek, a zatřásla hlavou. Slabost ale po chvíli zmizela tak, jako kdyby se nikdy neprojevila.

„Боже мой (Bože můj)," ulevila si. Opřela se předloktím o chromované zábradlí a zadívala se na hvězdné nebe, které nad pobřežím ztrácelo svou temnou stránku.

Zvláštně ji nad ránem pobolívalo celé tělo, dokonce ani nebyla schopna před několika hodinami promluvit. Hlasivky ji pálily, jako kdyby prořvala dvou hodinový koncert metalové skupiny Linkin Park. Veškeré divné tlaky ovšem přestávaly bolet s přicházejícím dnem.

V hlavě se jí rodil plán, jak Lokiho přinutit ke spolupráci. Odlepila se pohledem od nachové oblohy a sestoupila do směsice hlasů lidských i robotických. Zasedla na volné místo v koutě můstku a najela dotykem prstu na živý přenos kamery z vězení. I přes vzdálenost můstku a vězeňské sekce na Helicarrieru jí naskočila husí kůže chladem. Nat si mohla užívat luxusu tepla, neboť SHIELD si své agenty hýčkal. Vězeň takové privilegium neměl, zaslouženě.

Loki, adoptovaný bratr Tóra, seděl ve speciální cele, která původně měla jediný účel - ochránit obrovské vzdušné plavidlo od rozzuřeného Hulka. Jeho oči byly zavřeně a tvář bez výrazu, ačkoliv měla pocit, že mu na úzkých ústech tancuje mírný úsměv. Čekala, až se probudí, ale elitní agentka seděla dobrou hodinu v kancelářském křesle a stále nic. Vypila už druhou kávu, pozdravila Furyho spojku - agentku Hillovou, a v duchu Lokiho proklínala, že z ní akorát tak dělá šaška.

Zarudlé ranní slunce se už vyhouplo nad obzor, když se rozhodla vzít situaci do svých rukou. Než se ale stihla zvednout na nohy, zjistila, že ji někdo drze předběhl. Napřímila se a sledovala ostřížím pohledem Lokiho nečekaného hosta, který se postavil před celu a pozoroval vězně z jiného světa. Loki se jako na povel zvedl na nohy a věnoval jí veškerou pozornost. Nat naslouchala jejich rozhovoru se směsicí zvědavosti a zmatku. Když se agentka bez jakéhokoliv výrazu otočila a odešla, čímž rozhovor ukončila, Nat s jasným posláním vyrazila za velitelem Furym.

„Agentko Romanov?"

„Pane, tohle byste měl vidět." Došla k nejbližšímu počítači a následně poklepala poručíkovi na rameno. „Pusť mě."

„Madam," zareagoval a šel si po svém.

Černá vdova ukázala Furymu celý záznam z kamery, až poté přiblížila zoomem obličej agentky s vysokými lícními kostmi a upnutým drdolem.

„Kdo je to, pane? Je to vůbec náš člověk? Nikdy jsem ji tady neviděla, ani na žádných akcích."

Fury se zdál na malý moment zamyšlený. Upíral svůj hnědý pohled jediného oka na obrazovku počítače, jako kdyby ji neslyšel. Zopakovala svou otázku potom, co záznam vypnula jediným kliknutím myši.

„Vědět to není v kompetenci vaší práce, agentko," zamračil se. „Viděl ten záznam ještě někdo?"

Nat se zarazila. Proč velitelův hlas zněl naléhavě? To nebylo jen tak. Překvapeně zamrkala a pohybem dlaně naznačila na množství techniky, která se na můstku nacházela. Odpověď byla jasná: Ještě ne, ale kdokoliv s přístupem k záznamům by mohl.

„Pane?!" přihlásila se o slovo Hillová z druhé strany můstku.

„Co je!" vyštěkl naštvaně Fury.