Na Hromnice o boha více (#1 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Křivdy staré i nové

*Rose*

   Vnadná žena s šestatřicítkou na krku si svázala v odrazu zrcadla kštici hnědých vlasů. Našpulila rty a konečky prstů si setřela rudou rtěnku z koutků úst. Za zvuku klapání podpatků na linoleu si zašla do ložnice, kde se ve zmuchlaných prostěradlech postele rozvalovala spící mužská postava, pro vlněný pléd. Z postranní kapsy kabelky vytáhla zlatý snubní prsten a bez sebemenšího zájmu si jej nasadila na levý prsteníček. Bylo načase se vrátit zpět do práce. Sešla schodiště z lakovaného dubu a v odpoledním tichu si oblékla kabát. Zabouchla za sebou vchodové dveře luxusního domu a s unuděným výrazem tváře zamířila k centru zasněženého hlavního města Washington.

Z vrátnice Bílého domu plné ochranky se samopaly vyšla skupinka prošacovaných lidí z prohlídky residence jedné z nejmocnějších hlav světa. Zběžným pohledem si je zaměřila z druhé strany ulice, zatímco se jí rozbředlý sníh zachytával na vysokých kozačkách při každém kroku.

„Ale, ale," zareagovala na známý obličej v davu a zastavila se. Sledovala mladou (stále mladou?!) ženu ve značkovém kostýmku a dlouhém kabátě, jak si vyměňuje své názory s přitažlivým mužem taktéž draze oblečeného.

Tohle bude zábava, pomyslela si zákeřně. Sundala si dnes podruhé snubní prsten a nasadila falešně milý úsměv.

„Eliso?" zvolala, jakmile přebíhala silnici, čímž si zajistila pozornost těch dvou. Hodila za hlavu fakt, že už nejméně hodinu měla být zpátky z oběda v práci. Věděla, že jí šéf, ten neschopný blb, jako vždy půjde na ruku. Stejně tak si byla jistá úspěchem u charismatického muže, k němuž se ta běhna náznakem přitiskla, jakmile Rose spatřila.

Ani netušila, jak šeredně se mýlí...

--
*Elisa*

„Sama sis to zavinila."

Čtyři slova, která jí měla vynahradit společenskou potupu a život nevinného. Seděla ve slunci prozářené kavárně Swing's Coffee na 14th Street vedle po patnáct let nejvíce nenáviděné osoby, vedle Rosalindy Sewell, a přemýšlela nad tím, proč by neměla desertní vidlička skončit zabodnutá v jejím hrdle.

Loki by ze mě měl radost, ušklíbla se v duchu. Sakra, proč ji napadlo zrovna tohle?! Od jízlivého úsměvu boha v cizí podobě byla ušetřena, neboť si zašel odskočit.

„A to je všechno, co mi na to řekneš, Rosalindo?"

Sevřela pod stolem dlaně do pěsti, aby ji to nelákalo. Bylo tu až moc očitých svědků zabraných do svých vlastních problémů a rozhovorů. Nasála vůní čerstvě umleté kávy a aroma vanilkových rolád a přála si, aby všechno byl pouze hloupý sen, jeden z řady těch, které jí otravovaly život.

„Neříkej mi Rosalindo. Víš, že to nenávidím," sykla podrážděně její spolužačka z umělecké konzervatoře a zvedla šálek kávy k rudým ústům.

„Vážně? Nikdy jsem si nevšimla. Tak sakra proč jsi to udělala? Byly jsme blízké kamarádky a... A ty-"

„Ne, s tebou to nikdy nebylo já," skočila jí do řeči.

Trhla tváří k Elise a zabodla do ní pichlavý pohled. „Od doby, kdy jsi vlezla na půdu konzervatoře, se vše točilo kolem tebe. Kluci, úspěch, obdiv a docenti, kteří si tě vychvalovali. Udělala bych a udělám cokoliv, abych ti zničila život."

„Cože?! To všechno proto, že jsi mi záviděla něco, co jsem neovlivňovala?"

Rosalinda si znechuceně odfrkla. „Ne, já jsem ti nezáviděla. Jen jsem si vzala zpátky to, co bylo mé. Jistotu, že kontrakt na album získám já. Zatímco z tebe se stal střed pomluv a odporu, já byla zpátky na výsluní," zazářily jí šedé oči do lesku výhry. „Ale to video bylo celkem slušné, možná by ses tím měla živit. Will ví o tvých univerzitních radovánkách?"