Na Hromnice o boha více (#1 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Projekt E.S. (II. část)

*Nick Fury*

Midgard, přítomnost

Strnul a kolem páteře se mu přehnala bodavá vlna šoku. Rychle ji zahnal do koutku mysli. Nebyl v pozici, kdy by si mohl dovolit dát na sobě cokoliv znát.

„Jak jste se o něm dozvěděl, Kapitáne?" Potom si to rozmyslel. Téměř ihned zvedl svou dlaň a zakroutil hlavou. „Ne. Nezajímá mě to a nehodlám se o tom s váma bavit."

Otočil na patě a odešel pryč nevšímaje si Kapinátova zamračeného pohledu. Stiskl si rozčílením kořen nosu a zakroutil hlavou. Celé roky skrývaní a utajování se blížily ke svému konci, napadlo ho bezděčně. Proč prostě nemohou agenti dělat svou práci, aniž by strkali svůj nos, kam nemají? Tohle se vůbec nemělo stát!

„Ale já to chci vědět, Fury," ozvalo se rázně. Sotva mrkl a měl Steva Rogerse přímo před sebou, čímž ho přinutil zastavit. „Má v tom nějak prsty ta žena, kterou Loki unesl? Nechcete snad, aby se stalo další fiasko, stejně jako když jste nám odmlčel pravé využití Teseraktu?"

Velitel Fury naštvaně zavrčel. S největší chutí by Starka nechal zabít. Určitě má tuhle informaci od Starka, který se naboural do bezpečnostního systému a získal všechny údaje a informace. Dost, že mu na zádech nesedí on sám, filantropický playboy, a nehučí do něj, aby mu to prozradil. Ovšem bezpečnost agentky byla ohrožena, což ho zastavilo poslat Kapitána zdvořile do patřičných míst lidského pozadí.

Prudce vydechl a rozhlédl se po koridoru, kde se potulovalo až moc posluchačů. „Fajn, pojďte za mnou. Tady to nehodlám rozebírat." Vyrazil ke strohé ubikaci, kam uklidili Clinta. Na krátkou chvíli se ohlédl přes rameno a spatřil Kapitána, který ho poslušně následoval. V očích měl zvláštní lesk, jenž se Furymu nezamlouval.

„Agentko," pozdravil Natašu a podrobným pohledem sjel bezduše ležícího agenta Bartona na lehátku. Vysoké čelo měl orosené potem a na sinalém obličeji se rýsovala síť zelených žilek. Jak vzdáleně připomínal spolehlivého agenta, kterého znal a jemuž skrývá rodinu před světem.

„Jak na tom je?"

Agentka Romanov se zvedla z okraje lehátka. „Lepší se to. Co se děje, Fury?"

Přešla k nedalekému stolku šedé barvy. Vlastně všechno kolem bylo sladěno do ocelově šedé, což působilo poněkud depresivně. Prostředí chladné, neosobní a sterilní. Jako by ubikace neměly sloužit pro ubytování lidských agentů a agentek, ale pro vycvičené stroje schopné na povel zabíjet. Kapitánova uniforma tuhle ponurou atmosféru jen částečně prozářila.

Nalila si do sklenky čistou vodu a otočila se čelem k veliteli.

„Chci vám říct o Projektu E.S."

„A neměl by být u toho i Stark?" zarazila se Nataša, když se napila.

„Stark u toho prý být nechce. Je dole u agenta Coulsona. Chce se naposledy rozloučit," vysvětlil Steve přesvědčivě a opřel se zády o holou stěnu.

Fury si vyměnil s Natašou šokovaný pohled. Stark nechce být u vysvětlení tak důležité informace?!

Kapitán ho netrpělivě pobídl: „Takže ten projekt..."

„Dobrá. Projekt E.S. je, tedy byl nejdéle trvajícím a nejstarším projektem SHIELDu," začal. Rozkročil se a založil si ruce na hrudi. „Elisa... Nevíme, jak dlouho už žije, ani odkud pochází. Víme jen, že není tak úplně člověk. Jednoho dne se objevila na základně SHIELDu a požádala o azyl-"

„Požádala?! Ona se dobrovolně stala vaším projektem?" skočil mu Steve do řeči. Nevšímal si velitelova nasupeného pohledu a pokračoval: „Co ji k tomu ale vedlo?"