Na Hromnice o boha více (#1 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Je moje!

*Nataša*

Pevným krokem zamířila do vězeňské sekce, kam uklidili vražedného a pomstychtivého Ásgarďana, s cílem z něj dostat alespoň střípek informací. Z přenosu kamery věděla, že je Loki více než vzhůru. Jako lev v kleci přecházel sem tam po délce cely. Jakmile z koridoru Helicarrieru přešla do studeného prostoru vězení, zmateně se zastavila. Cela byla prázdná! Přiběhla blíže, ale zrak ji opravdu nešálil.

„Pane, Loki v cele není."

„Cože?! A víte to jistě?" vypálil Fury.

„Utekl," potvrdila do vysílačky fatální skutečnost.

„Jak je to možný?! Okamžitě svolejte ostatní členy. Vyhlašuju nejvyšší pohotovost. Coulsone! Přiveďte Tóra do Bannerovy laboratoře. Hned!"

--
*Loki*

O několik hodin později

Mlčky sledoval Sigyn, která s ním bez jediné drzé poznámky (a bez odporování!) nastoupila do výtahu Stark Toweru. Po celé Hromnice, které s ním měla tu čest strávit, byla napnutá a připravená na útok či obranu. Dnes v dlaních křečovitě svírala chromované madlo, zatímco je výtah vezl do luxusního střešního apartmá. A nevypadalo to, že by měla chuť ho s ním praštit. Spíše by se bez něj sesypala na zem. Bůh neplechy zachoval klidnou tvář. Ovšem to, co viděl, se mu nelíbilo. Zarytě civěla na digitální číslice pater na displey panelu, jako by pro ni nic jiného neexistovalo.

Co to s ní do Helu je?

Nač se vůbec zajímat. Loki měl na práci důležitější věci, než na škvrně zírat a přemýšlet, proč není středem její pozornosti.

Zato ona byla středem jeho pozornosti, když si náhle rukou zajela do stažených vlasů. Nevšímala si vlásenek, které s lehkým cinknutím dopadly na zem, a znovu se chytila madla, jež se táhlo po všech třech stranách kabiny. Platinově bílé prameny jí spadly do tváře a skryly Lokimu výhled do jejích karmínových očí. Sevřel ruce v pěst a raději se díval před sebe.

Co se s ním poslední dny děje?! Když se nachází v prostorech cely na Helicarrieru nebo je večer sám pohlcen tmou, dokáže chladně uvažovat s emocemi pohřbenými hluboko uvnitř něj, bez pomyšlení na škvrně. Ale kdykoliv je v přítomnosti Sigyn, má chuť s ní sdílet prakticky cokoliv. Sentiment, ušklíbl se, opět ve společnosti přísných hlasů.

S cinknutím se otevřely dveře a Loki vstoupil do známého apartmá jako první. Bez žezla. To přenechal podrobnému agentovi s přesnými instrukcemi, kdy a jak s ním naložit. Obrátil se a podíval se za sebe. Sigyn pořád trčela ve výtahu a urputně se držela tyče.

„Je zábavné tam jen tak stát?"

„Kam mám jít?" zeptala se prostě, až ho to překvapilo. Přesto lakonicky dodal: „Sedni si kamkoliv, klidně i na zem. Je mi to jedno."

Škvrně chvíli těkalo očima po místnosti zalité slunečním světlem, dokud nenašla svůj cíl. Přestal si jí všímat, aby nepodlehl nutkání popadnout ji do náruče a donutit se smát tím svým sytým smíchem, jímž ho minulé Hromnice obdařila. Do Helu! Myslel si, že tohle má už za sebou. Jako nějaký snílek! osočil se ostře.

Otočil hlavu a uviděl škvrně sedět v křesle s hlavou opřenou o nízkou opěrku. Zírala do stropu, ústa pootevřená. Přešel blíže k ní. Najednou zmateně kmitala očima kolem.

„Co je s tebou?"

Rukou si zajela do uvolněných vlasů, pak si začala mnout čelo. „Co by bylo? Nic se mnou není.“