Na Hromnice o boha více (#1 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Hořící svíce

*Loki*

Ásgard, minulost

Všichni tři bohové zkameněli překvapením. Propichoval je pohledem, v němž se pro Tóra našel vztek, pro Fandrala znechucení a pro Baldra...

Loki se snažil být tvrdý. Měl by ho zabít na místě. Jenže v hloubi duše toužil po tom, aby mu řekl, že všechno byla jen lež a že jediné, na co se koukal, bylo divadlo pro pobavení. Avšak Loki se nebavil. Zanechal naivních představ a konečně spatřil pravdu. Všechno to byla pouhá hra! Využili mě! Za jeho zády se mu vysmívali a dostali ho do hrsti. Jestli se to dozví Ódin... Věděl jediné. Vypije si svůj trest až do dna.

„Ajaj! Milenecká hádka."

„Vypadněte!"

Tór se bez jediného omluvného slovíčka, že si zahrával s bratrovým životem, otočil a odešel. Nejspíše na Lokiho donášet otci, který hledá jakoukoliv záminku, aby ho potrestal. A on se nechal slepě nachytat!

Fandral obrátil tvář k Baldrovi, uličnicky mrkl a odcházel. Jakmile procházel kolem Lokiho, znovu vyhodil do vzduchu váček peněz a jako ódu zapěl: „Musím vám poděkovat, Vaše Výsosti. Díky vám jsem si pořádně přivydělal."

Sjel ho chladným nadřazeným pohledem. Zatínal dlaně, aby jej nelákalo proklet ho na žábu a hodit do jezírka. Ovšem tím by si všechno jenom zhoršil. A to bylo právě to, co věrní kamarádi Tóra chtěli. Vidět Tórova podivného bratra na kolenou. Mohl zoufale doufat, že nikdo o pasti, do níž se nechal nalákat, nikdo jiný neví.

Poté zbyli jen oni dva. Loki a Baldr, jeho milý. Dlouhou chvíli opětoval jeho vyčítavý pohled bez špetky hanby.

„Co se na mě tak díváš? Tady není o čem diskutovat," mávl rukou a vydal se k paláci. To snad ne!

„Cože?! To je všechno, co mi řekneš? To pro tebe nic z toho nic neznamenalo?"

„A jak by taky mohlo! Slyšel jsi, sázka je sázka. A teď mi dej pokoj. Chci na to co nejrychleji zapomenout." Zavrtěl hlavou, jako by ho Loki otravoval, a bez zastavení pokračoval.

Sjel bezděčně pohledem k jeho botám, které zašlapovaly květy bez sebemenší milosti. Každý krok, který ode něj udělal, ho pálil v hrudi. Přesto nezapomněl, kým je a jaké trestuhodné chyby se Baldr dopustil.

„Bože dobra, nezapomeňte, že mluvíte s vaším princem a ne s děvkou."

Ledový bezcitný hlas ho dokázal zastavit. „Jistě, Vaše Výsosti."

Snad jako kdyby se Baldr nutil, obrátil se k Lokimu čelem. V očích se mu neleskl strach, ani panika, ale stopy nejistoty se v nich odrážely až nápadně moc. Nemohl uvěřit, že ten milý a něžný bůh byla jen pouhá maska. Musela se najít alespoň nějaká chvíle, kterou myslel vážně a upřímně. Vždy ho podržel, když se mu svěřil se svou bolestí vůči Tórovi. Snažil se ho uchlácholit sladkými řečmi, které mu vyplývaly z úst tak snadno a přesvědčivě. Slova, která Lokiho zahřála na duši.

„Vše to byla jen sázka. Nic závažného, pouhá zábava. Užili jsme si, ale teď už to nechme být. Stejně-"

„Přestaň už s těmi lži!" zařval Loki a snažil se zadržet hořké slzy. „Užil sis? Vždyť už jsi konečně s tím svinstvem skončil. Zábava? Řekni, jak ti bylo po tom všem."

„Loki, přestaň to nafukovat."

„Nafukovat?! Pravda je venku, tak se přiznej! Řekni mi do očí, cos cítil, pokud nejsi srab!"

Baldrovy oči ztmavly. Pryč byla maska poslušnosti a oddanosti svému princi. Teď se měl Loki dozvědět pravdu a on pocítil strach, že se mu to nebude líbit. Toužil se vrátit ke knihám a dělat, že nic neslyšel. To ale už nebylo možné.