Na Hromnice o boha více (#1 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Naivka vs. suchar

*Loki*

   Vystoupil z výtahu do Starkova apartmánu a tentokrát se mu hudba linoucí se o patro výš nehnusila, spíše vykouzlila pobavený úšklebek. Mocné žezlo v jeho ruce nebezpečně zazářilo a hlasy se v hlavě rozmnožily.

Zbav se jí! Zab ji! Je přítěží. Ty míříš k vyššímu cíli. Ovládnutí jedné z devíti Ódinových říší máš na dosah! Krev a popel poloviny pak splatí tvůj život.

Loki sevřel oční víčka a snažil se protivného šumu zbavit. S povzdechem pokus později vzdal a pohodil Thanosovo žezlo na nedaleké sofa. Jak mohl našeptávače s libostí poslouchat celé dny? Ať se stalo cokoliv, nyní změnil názor. Nepotřeboval, aby mu někdo nebo něco radilo, co udělat. On je loajální jenom sám sobě.

Vydal se po točitém schodišti za škvrnětem, jejíž prsty hbitě kmitaly po klapkách piána. V místnosti stály dva kancelářské stoly s křesly, jeden úhledně uklizený a druhý u táflované stěny plný potištěných papíru pohozených všude možně spolu s kusy techniky. Na stěnách visely obrazy i plazmová televize, na komodách stály extravagantní dekorace či stolní lampy. Ty teď byly k ničemu, neboť dovnitř svítilo silné odpolední světlo.

Prošel kolem Starkova bordelu a zamířil ke stupínku, k vystavenému klavíru. Opřel se předloktím o křídlo, aniž by si ho agentka všimla. Byla tělem i duší ponořená do hudby. Pozoroval její klidný obličej. Když se však pořádně zaměřil na její přitažlivou tvář, dokázal si všimnout, že její klid je opravdový, láskyplný.

Takže mluvila pravdu!

Když skončila, věnovala klávesám na pár chvil svůj karmínový pohled. Vypadala, jako kdyby s nimi vedla tichý dialog a podmaněný nástroj jí ochotně naslouchal. Loki mohl sotva tušit, na co myslí. Pak zvedla hlavu a uvolněný pramínek vlasů jí lemoval tvář. Chvíli na sebe mlčky koukali, přičemž mír v jejích očích zmizel nenávratně pryč.

„Hraješ docela obstojně," prohlásil jakoby mimochodem, aniž by uhnul pohledem.

Pouze přikývla. Dleli společně v tichosti a mistr triků nemohl překousnout fakt, že škvrně dává přednost kusu nábytku před ním. Zvedala se v něm vlna dotčení, zatímco prsty upatlával naleštěné křídlo. Podrážděním zatínal čelisti. Klid! Je to ubohá holka, jen ubohá holka... Ne, tohle se nedalo vydržet. Loki chtěl její plnou pozornost. Už už se nadechoval k ostré poznámce, aby ji vyburcoval, ale škvrně jej předběhlo.

„Ty umíš hrát na klavír?"

„Ovšem," odfrkl sebevědomě.

Zvedla se ze židličky a gestem ruky poukázala na klavír. „Předveď se."

Ani se nepohnul, snad kromě pravé paže. Natáhl ji před sebe dlaní vzhůru, z níž se linula tak světlounce zelená záře, že se ve světle slunce ztrácela. V tu ránu proťalo ticho pár náhodně zahraných tónů, aniž by se klapek kdokoliv dotkl. Proč ji vůbec poslouchám jak vycvičený pes!

Dala si za ucho neposedný pramen vlasů, než si odkašlala a založila ruce na hrudi. „Suchare."

V setině vteřiny se napřímil do zvuku vytrácejících se tónů. „Jaks mě to nazvala?!"

„Slyšels."

Nijak se nedala zastrašit jeho přísným pohledem, jenž by jiný citlivý člověk nevydržel opětovat. Bůh lži obešel piáno a zamířil ke škvrněti. Zastavil se sotva metr od ní. Necouvla ani o píď.

„Omluv se!"

„Nevím, za co bych měla," pokrčila rameny.

„Ty moc dobře víš. Za tu nehoráznou urážku."