Na Hromnice o boha více (#1 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Avengers (II. část)

*Kapitán Amerika*

   Vyčerpaně se vyhrabal z poničené střechy auta pod nánosem sněhu a zdiva. Kolem Steva běhali hasiči i policisté, kteří vyváděli civilisty z budov do bezpečných lokalit města. Pozvedl zrak k nebi. Nad New Yorkem se vytvářely šedivé mraky vyživované zvedajícími se oblaky dýmu z hořících mrakodrapů. Zakrývaly tak poslední zbytky živých barev. Svět jako kdyby se ponořil do nepřirozené mlhy. Okolní křik lidí, pištění Chitauri a zvuk vybuchujících střel nutil člověka se schoulit do klubíčka a přát si, aby to vše byl jenom špatný sen.

„Kapitáne, dva bloky od vás hoří budova," probudil ho z transu Clintův hlas. „Jsou v něm civilisté."

„Beru si to na starost." Kapitán nemeškal. Ačkoliv ztratil při boji s Chitauri svou masku, popadl štít vyrobený z nejodolnějšího kovu, vibránia, a vyběhl tam, kde je ho potřeba.

V dostatečné vzdálenosti vytvořily záchranné jednotky zátarasy, za které naháněly newyorčany. Hrozilo totiž, že se každou chvíli hořící dům zřítí. Jediným skokem zátaras přeskočil a zamířil ke vchodu do pětipatrové budovy. Náhle zazněl prostorem výbuch. Na ulici se vysypaly střepy z oken, kde si mocné plameny našly cestu ven. Zoufalý ženský řev v budově se nesl až na ulici. Steve se trhaně nadechl a vběhl dovnitř.

„Madam?! Kde jste? Přišel jsem vám pomoct!" zařval do prostoru plného kouře. Na podlahu chodby padaly hořící kusy trámů. Všude panovalo neuvěřitelné horko, které ze začátku jeho prokřehlé údy uvítaly.

„Tady, tady jsem. Nahoře!"

Kapitán Amerika vyrazil ke schodům. Postupně mu nosem vnikal do těla štiplavý vzduch, jenž ho donutil kašlat. Dýchalo se mu stále hůře, ale musel najít tu ženu, která v domě zůstala. Musel! Zakryl si dlaní ústa a pokračoval po schodišti dál. Ničivé plameny olizovaly všechen nábytek, plazily se po stěnách jako břečťan. Statečný Steve ihned udusil plameny, které se pokoušely i na jeho uniformu.

Uskočil právě do strany před padajícím kusem stropu, když zahlédl v nejvyšším patře černou siluetu objemné paní.

„Madam, pojďte opatrně ke mně. Nebojte, všechno bude v naprostém pořádku," ozval se povzbudivě.

Žena se však nepohnula ani o píď. Přejel kontrolním pohledem po zemi, kde se vytvořily několikametrové díry s hořícím dřevem. Když uslyšel zhoubné skřípání a pazvuky, definitivně se rozhodl. Ustoupil několik kroků dozadu, rozeběhl se a skočil přes vysoké plameny blíž k ženě. Padl vyčerpaně na kolena s kašlem, který stravoval jeho tělo.

„Ma- madam, prosím, pojďte ke mně. Musíme odtud okamžitě z-zmizet."

Žena k němu udělala několik opatrných kroků. Natáhl ruku, jakmile vstal na nohy, aby ženu povzbudil. Ta se ale okamžitě zastavila. Kus střechy ze zadní části domu začal povolovat.

„Madam!"

„Vždy připraven zachraňovat," pronesla pichlavě žena, která vystoupila ze stínu. Náhle pocítil zvláštní mrazivý chlad. „Ale, Kapitáne, kdo zachrání vás?"

Poslední, co spatřil, než se na něj zřítila tunová střecha a pohřbila jej mezi svými troskami, byly zlověstně zelené oči.

*Hulk*

S radostí, která se vlévala do krve plné adrenalinu, pozoroval zloducha na zemi mezi kusy bílošedého zdiva. S drsným řevem, který se mu vydral z úst spolu s oblakem páry, bouchl pěstmi do podlahy Starkova apartmá. Rarach s pocuchanými černými vlasy se však hbitě zvedl na nohy a máchal razantně rukama.