Na Hromnice o boha více (#1 Loki & Sigyn) /CZ/ ✔

Temná duše

Předposlední kapitola... Už? Achjo... 😔

*Loki*

Ásgard, přítomnost

Když se modrá světélkující záře Teseraktu rozplynula, zvedl zrak a od svrchu dolů si prohlížel královský palác. Z opojného pocitu, když znovu spatřil chloubu Ásgardu, která ve světle blízké ranní hvězdy zářila, se mu málem zatočila hlava. Po neuvěřitelně dlouhé době pocítil úlevu následovanou radostí. Domov a bezpečí. Jenže tyhle krásné pocity ve vteřině pohřbily vzpomínky, za nichž Ásgard, svět bohů, opustil. Krví mu koloval vztek, smutek a uražená pýcha.

„Vítej doma, bratře," poplácal ten svalnatý tupec nadšeně svého nevlastního bratra po zádech. Ty dva prudké pohyby vrátily Lokiho zpátky do reality. Hluboce se nadechl svěžího vzduchu, zatímco na Tóra hodil vražedný pohled.

Očekávaly je na nádvoří ohraničeného ovocnými stromy zástupy einherjarů, věrných psů Ódina. Pevně v dlaních svírali kopí a štíty, vždy připraveni chránit toho zrádce a intrikáře, jímž Ódin byl. A zbabělec, pomyslel si znechuceně, když v první linii nespatřil krále, ale Friggu.

„Jsem docela rád, že jsme vzali Teserakt s sebou," začal arogantně, když se pootočil bokem k výhledu, kde se rozkládalo město. Jeho pohled spadl na duhový most, jenž byl u konce oprav. „Ta tvoje kořist je pěkně těžká!"

Naschvál si škvrně v obyčejné nemocniční košili pohodil v náruči, aby dodal svým slovům na důrazu. Jako odpověď na jeho prudký pohyb zařinčel řetěz mezi želízky kolem zápěstí. Avšak bůh klamu bude raději Sigyn držet s otráveným výrazem, než aby ji nechal na starosti Tórovi.

Svíral škvrně v náruči od té doby, kdy mu ji do rukou na Midgardu Tór vrazil jako svou válečnou kořist. Byl však na omylu, Sigyn se stala jeho kořistí, sic to bylo, jako by v rukách měl mrtvolu. Proč je do Helu pořád tak mdlá a studená? Čekal by, že jí ti midgardští poskoci, co si říkají doktoři, dokáží pomoct. Snažil se sám sebe přesvědčit, že mu její stav nevadí. Což, k nechuti Lokiho, ho dokázalo brilantně zaneprázdnit, aby se nepokusil o odpor, když je einherjarové obklíčili.

Teserakt byl ve skleněné truhle předán strážci pokladnice, jenž s ní odházel, jako by v ruce držel poklad. Pravda je taková, že nikdo okolo netušil, o jak vzácný poklad se jedná. A zároveň nebezpečný, neboť Thanos by s ním dokázal nepříjemně změnit osud vesmíru.

„Tóre?" ozvala se Frigga přívětivě, jakmile se před oba své syny postavila. Pro dnešní den si vybrala tyrkysové šaty z taftu prošívané stříbrem. Na složitém účesu tkvěla korunka. Její starostlivé, blankytně modré oči na chvíli spočinuly na synovi Ódina, potom se obrátily k Lokimu, který si pomyslel: Nezměnila se.

Častokrát na ni v Temnotě vzpomínal. Byla tím jediným, co ho přidržovalo při životě. Bylo vůbec možné, aby mu nějaká osoba scházela více, než jeho matka? Ne! Není moje matka!

„Loki."

„Friggo? Sigyn. Dobrá, když máme tohle představování za sebou, co se trochu pobavit? Kde je Ódin? Zpytuje svědomí?" Loki se na oko zarazil, a pak roztáhl své rty do širokého úsměvu. „Ne, já zapomněl. On žádné nemá," zavrčel nakonec.

„Loki, to stačí."

„Proč? Zrovna to začínalo být zajím-"

„Matko, slíbil jsem na Midgardu," skočil Tór do jeho ironické řeči, „že se pokusíme tu dívku uzdravit. Vím, že s tím otec nebude souhlasit."