Honest [CZ]

17.10. 20:29

He: Haló?

Me: Ahoj...

He: Promiň, známe se?

Me: Ne.

He: Tak... proč mi voláš? A... kde jsi vzal vůbec moje číslo?

Me: Nevím. Zkrátka... vytočil jsem náhodné číslo, co jsem zadal do číselníku.

He: Aha. Takže... jo, fajn.

Me: Promiň.

He: Za co se omlouváš?

Me: Nevím.

He: Je něco, co víš?

Me: Ano.

He: A co? Povídej, prosimtě.

Me: Mám depresi.

He: Gratuluju. Řadíš se mezi těch několik milionů, co ji taky má.

Me: Počkej, nenechal jsi mě domluvit.

He: Hm?

Me: Vím, že mě z ní dokážeš dostat.

He: Jsi si jistý?

Me: Naprosto.

He: Myslím, že máš až příliš bujnou představivost.

Me: Možná. Ale věřím tomu. Cítím to.

He: Tak to mi dovol tě vyvést z omylu.

Me: Proč bys to dělal?

He: Protože jedině ten, kdo ji prožívá, se z ní může dostat. A to sám. Je jedno, kolik lidí do něj hučí nebo ho dopují prášky. Je to v mozku, v tvém mozku. Jen ty to musíš zvládnout.

Me: A budeš pro mě jeden z těch, kdo tohle dělají?

He: Ne.

Me: Proč?

He: Jsem ti k ničemu, nijak ti nepomůžu, nejsem psycholog.
Můžu být maximálně jen ten upřímný.

Me: Upřímný?

He: Ten, kdo ti na férovku řekne, jak se věci mají.

Me: Dobře. Děkuji.

He: Ještě nemáš za co. Šetři si to na později... Uh, tvoje jméno?

Me: Taehyung

He: Taehyungu...