He: Ano?
Me: Hyung, nechci být troufalý, ale... kde jsi?
He: Už... už jsem skoro tam.
Me: Vážně? Vážně dorazíš?
He: Myslím, eh... myslíš, že bych byl tak udýchanej, kdybych... kdybych tu opravdu nebyl? Je fakt zima.
Me: Já... páni, pořád tomu nemůžu uvěřit. Jak tě poznám?
He: Jak já poznám tebe?
Me: Fialová flísová bunda, přímo u brány.
He: Dobře... tak tam na mě... eh, počkej. Stůj tam, kde jsi.
Me: Dobře.
He: A... měj zavřený oči.
Me: Proč?
He: Věř mi trošku...
Me: Ale... ale jak tě tedy poznám?
He: Poznáš mě, neboj. Zatím ahoj.
Me: Pa, Hyung...
hovor byl ukončen
---
„Máš krásně teplé rty, Hyung.“
ČTEŠ
Honest [CZ]
FanfictionNejsem si jist, zda je dobrý nápad volat na nějaké náhodné číslo, ale... já už jsem opravdu zoufalý. - Upozornění: • forma dialogů • náznak tématu psychických problémů © AnythinGEL2018/2019
![Honest [CZ]](https://img.wattpad.com/cover/164786223-64-k328433.jpg)